Zoner Photo Studio 16 PRO v testu

Tím ale možnosti Správce zdaleka nekončí a ještě nám zbývá několik záložek horního menu. Nyní tedy přejdeme na "Vytvořit". Zde je k dispozici mnoho zajímavých možností, u kterých stojí za to se zastavit. Jako první tu máme tvorbu panoramat.

Ve Správci si tedy jen vyberete snímky, které chcete složit do panoramatu a pomalu se proklikáte průvodcem. Bohužel proti předchozí verzi se na panoramatech nezapracovalo a vyvstal tu jeden nový problém. Slučování RAWů a JPEGů ve Správci je užitečná věc, ale jakmile si naklikáte snímky do panoramatu, máte díky tomu hned dvakrát tolik snímků. Např. zde je 7 snímků, ale aplikace vkládala 14 (7 RAWů a 7 JPEGů). ZPS 16 pak z takového počtu není moc chytrý a dělá chyby. Zde by to chtělo nějak ošetřit, je hloupé se pořád překlikávat do separátního zobrazování RAW a JPEG, když chce člověk tvořit panoramata nebo pak v menu výběru odklikávat jednu polovinu souborů s příponou JPEG nebo RAW.

I nadále jsou podporována jen horizontální nebo vertikální panoramata. Maticově si je bohužel nesložíte. Líbí se mi možnost jejich naklopení a ohnutí, což se může hodit, pokud jste nesnímali každý snímek do stejné výšky. Kliknutím na červené rámečky lze upravit automatikou nalezenou korespondenci bodů.

Automatika není špatná, ale zejména u širokoúhlých snímků má občas s navazováním problém a neškodí ji občas pomoci. Nicméně ani tak se nedaří vždy dobrat se k perfektnímu výsledku a skládací artefakty jsou i nadále patrné. Tady by to chtělo ještě trochu zapracovat. S delšími ohniskovými vzdálenostmi si ale ZPS 16 ví zpravidla rady velmi dobře a na skládání panoramat mohu v takovém případě tuto aplikaci vřele doporučit.

Tady je ukázka složená ze sedmi 14,6MPx snímků s celkovým finálním rozlišením přes 62 megapixelů. Bohužel se tu objevily dva skládací artefakty. Ten výraznější je vidět na prazích stříbrné Octavie, druhý pak na třetím sloupci oken napravo od červené budovy v prostředku obrazu. Rovněž na dalších širokoúhlých obrázcích jsem se občas dočkal podobných chyb.

Přejdeme ke skládání HDR snímků pomocí prolínání expozic. Zde je ukázka toho, jaký je problém se slučováním RAWů a JPEGů. Vyberete sice tři snímky, ale do skládání (ať už panoramat nebo HDR) jde snímků šest. Ty pak musíte ručně odklikat, tedy zrušit JPEGy nebo RAWy.

HDR pomocí prolínání expozic je první typ skládání, který může vytvářet reálně vypadající HDR snímky s nepřehnaným efektem. Samozřejmě pokud to přeženete, i výsledky mohou vypadat nepěkně a nereálně.

Zde se můžete podívat na výsledek. Ten je slušný, občas ale počítejte s tím, že pokud fotíte HDR bez stativu, mohou být snímky posunuté a ačkoli aplikace správně zarovná snímky na prostředku (to zvládá bravurně), nedokáže si dobře poradit s perspektivním zkreslením, které může být u každého snímku díky lehce jinému natočení fotoaparátů různé. HDR snímky tak občas mohou v rozích rozmazané.

Větší legrace je s HDR pomocí mapování tonality. Zde už můžete dosáhnout pravých "uměleckých" HDR snímků, které vypadají vyloženě nerealisticky. Samozřejmě preference vzhledu HDR snímků už nechávám na vás, osobně bych to nepřeháněl.

Zde se pak můžete podívat na jednu ukázku vytvořenou pomocí mapování tonality. Proti takovému HDR vcelku nelze moc namítat. Každopádně počítejte s tím, že se mohou vyskytovat nesrovnalosti zejména v krajích obrazu a na kontrastních hranách.

Dalším režimem je vytváření pohlednic. Máte tu desítky možností rozmístění fotografií, do kterých lze snadno přetáhnout fotografie, různě je zvětšovat tažením za okraje. Můžete zvolit okraj celé pohlednice, barvu a tloušťku čar mezi snímky, pod "obálkami" si pak můžete představit tvar snímku. Zde to jsou tři obdélníky, ale klidně to mohou být třeba tři srdíčka.

Následuje PDF promítání. Aplikace tak vytvoří prezentaci z fotografií, u kterých lze zvolit mnoho nejrůznějších způsobů přechodů mezi snímky, lze volit čas zobrazení a dobu přechodu. Pokud máte snímky s vyšším rozlišením a chcete, aby vypadaly nějak rozumně, dejte si pozor na zvolené dpi. Pro zajímavost jedna malá ukázka s Koalou (pro správné promítání stáhněte a spusťte v počítači).

Jako poslední tu máme "Skládání multiexpozic", nicméně zde je několik možností, k čemu multiexpozice použít. Může se hodit např. multiexpozice pro snížení šumu tak, jak ji znáte z mnoha fotoaparátů. Na ukázku tu budete mít 1:1 výřez ze snímku pořízeného při citlivosti ISO 3200 fotoaparátem Samsung NX11. Takových snímků jsem vyfotil sedm a nechal je složit dohromady. U těchto úprav lze zvolit ještě doostření a eliminaci změn na fotkách, obojí je ve výchozím stavu zapnuto. Snímky byly pořízeny ze stativu, tedy nebylo nutné zarovnávání.

Jak je vidět, multiexpozice opravdu velmi dobře zafungovala, a i při vysoké citlivosti dostaly snímky rázem velmi příjemný šum, který moc neruší. Aplikace ale umí snímky i zarovnávat a na testovacích snímcích ji to šlo poměrně slušně (viz níže u druhé ukázky, která již byl focena z ruky), nemám výhrady. Ručně tak třeba můžete vyfotit více snímků na vyšší citlivost, abyste je neměli pohybově rozmazané a doma je složíte do sebe za účelem snížení šumu. Zní to slibně a na dalším ukázce se podíváme, jak to vypadá ve skutečnosti. Tentokrát se skládaly jen 4 snímky pořízené při ISO 3200.

Vidíte, že sloučenina čtyř snímků už má nohem nižší šum s příjemnějším charakterem při vcelku slušné ostrosti, přitom podotýkám, že šlo o snímky z ruky, tedy o snímky různě posunuté a zarovnávané softwarem. Můžete se podívat na oba snímky v plném rozlišení, kde ale uvidíte, že ne vždy je sloučení úplně ideální (lampa vlevo nahoře).

Skládání expozic lze využít i pro mazání pohybujících se objektů. Tedy objekt, který se v průběhu snímání zobrazí na více místech, bude ve výsledku vymazán. Tolik alespoň teorie.

Funkci jsem zkoušel na více snímcích, nicméně na větších objektech nefunguje nejlépe a Zoner Photo Studio 16 nezvládá správně rozpoznat veškeré pozadí.

V neposlední řadě je tu funkce zarovnání obrázků, kdy opět vezme sérii snímků a každý ořízne tak, aby všechny byly stejně zarovnány. Funguje to slušně a nemám větší výhrady.