byl jsem pozván na víkendovou akci a řekl jsem si, že tentokrát pojedu, abych se podíval, jak to funguje po delší době, co jsem s kamarády z jednoho klubu nebyl... Předem jim musím poděkovat za výběr nádherného místa a zajištění skvělého, laciného bydlení. Jinak jsem je moc nepotkal... :­) Kolegové ráno vstali ve 4 a šli fotit východ slunce ­(který bohužel za moc nestál, protože na nebi nebyl ani mráček­), v devět jsme se potkali na snídani. Oni si šli po snídani odpočinout a počkat na večerní světlo, my se ženou jsme se vydali na překrásný výlet nádhernou krajinou. Přinesl jsem spoustu dobrých fotek všeho žánru. Večer jsme měli sraz na jednom kopci s rozhlednou, tam jsme však došli se ženou sami. Seznámili jsme se se zajímavými místními lidmi, měli štěstí, že přišly i dobré mraky a dokonce byly i fotky klasické západofky. Víc si ale cením momentek těch místních lidí. V devět jsme se sešli s ostatními fotografy v hospodě, oni na kopec nakonec nešli, protože byli z rána unaveni a zkonstatovali, že západ bude stejně na nic jako východ. Jeden z nich už odjel, protože není počasí a z fotek moc nebude. Popili jsme a rozloučili, ráno odjela většina účastníků ­(není světlo, mraky, přijedeme sem jindy apod.­) My jsme se ženou pokračovali v krásném prodlouženém víkendu bez dětí a prolezli jsme kraj horem dolem. Byl jsem spokojen i po stránce fotografické, protože to přineslo desítky dobrých fotografií ­(lidé, krajinné detaily, nakonec i ty krajinky­) a inspiraci k další návštěvě.

Shrnu­-li to, velmi jsem si to užil, ale expedičníkem nejsem, protože jsme se ženou nechodili v houfu s ostatními, ale tam, kde se nám to líbilo, a jen jsme se potkali večer. Nebýt večerní hospody, nepotkali bychom se vůbec. Kromě toho jsem měl pocit, že jsme si ten víkend užili asi nejvíc ­(viz ty předčasné odjezdy, že není co fotit­) a že kolegům se už ty výpravy silně zredukovaly do honby za fotkou a už si neumí užít třeba jen tak krásný den v krásné krajině...

Tento ­"fejeton­" má jednu dobrou vlastnost, vzbuzuje emoce a reakce. Z psychologického pohledu bych autorku pochválil, protože navodila situaci ­(téma­), která vyvolává reakce pozorovatelné pěkně z povzdálí a tím se dá také zjistit, jestli její ­"sloupky­" ještě někdo čte. Obsahově však slabota. Souhlasím naprosto s většinou, což je, že na žádné expedici přesouvajícího se hloučku nadšených fotografů se snad ani nedají vyfotit jiné snímky, než průměrné pohlednice.

Zdravím všechny.No tak tohle jsem vůbec nepochopil a asi nejsem sám.Myslím,že se to drobátko nepovedlo a jako článek,nebo fejeton,nebo jak to nazvat nevím,zkrátka tohle je opravdu o ničem.Docela mě to překvapilo,páč články od autorky čtu rád a mnohé předešlé byly k počtení a zajímavé.Což se o tomto článku opravdu říct nedá.Příjde mi to,jako že z nucu,nebo v rychlosti,že asi něco musím napsat,tak úkol splněn.Na druhou stranu,asi to není jednoduchý pořád něco vymýšlet a o čem pořád pravidelně psát,že?Každopádně si myslím,že autorka není v novinařině žádný béčko,takže by to pro ni nemělo být zase tak strašný.Nemůžu si pomoct,ale tohle je jak slohová práce žáka čtvrtý třídy ZŠ.Nebudu to dál rozmatlávat,prostě se mi to nelíbilo,ale věřím,že příště si zase počtu,pobavím se a tohle odnese voda.

Nevím, na žádný takový akci sem nebyl, su samotář, su línej, su strašně namyšlenej spratek co by fšeckým nejraději fšecko pohanňál, tož su rači sám. Su prostě Fera Zemek a ostatní sů nicky.
zdarec

Normalne se techto diskuzi ucastnim zridka, ale co se tyce expedic dle IDIFu ap. mi to pripada jak Japonci v Praze. At si slibuji co chteji, zasadni vec neovlivni ­- a to ze v danou naplanovanou hodinu pujde neco fotit, bude dobre svetlo, zvire laskave prileze a zapozuje atd.
Obdivuji fantasticke zabery stesnane do hodinoveho filmu o prirode on NG, ale kolik usili a casu za tim je!!! Srovnejte filozofii foceni a uroven fotek naseho machra Kamarada s fotoexpedici... Kolik prace da vyfotit jeden sutr v pousti, nez se da fotka prezentovat.
Expedice ano, ale klidne s rodinou a hlavne alespon tyden do jedne male oblasti a pockat si na DOBRE SVETLO.

Když si tuhle diskusi převedu do své situace šotouše, musím v základu souhlasit s Majkklem.
Čas od času se zúčastním akcí kroužku přátel MHD nebo si dokonce zorganizujeme vlastní jízdu nějakým vozidlem po Ostravě. Z takových akcí si pak většinou odnesu hromadu fotek podobných s ostatními třeba 30 lidmi, samozřejmě sem tam se povede výjimka, kdy někoho napadne něco vyfotit tak, jak to ještě nikoho nenapadlo a má pak něco ,,lepšího­", ale hlavně se účastním kvůli jízdě samotné a taky onomu kolektivu.
Výjimečně se vydaří podniknout akci o pěti, šesti lidech, to už je lepší.
Když jdu sám, mnohdy je výsledkem něco hezkého, ale mnohdy taky zapomenu, že třeba tohle už někdo zkoušel a nejde to apod.
Ten titulek tedy neberte až tak vážně, ale v tomto oboru mám zkušenosti, že je to ideální počet. Už několikrát jsme si s kaámošem vyjeli povozit se a pofotit MHD do jiného města, ba dokonce už do mnoha jiných zemí, a nikdy ­(skoro nikdy, ponorková nemoc přecejen funguje :D­) nebyl problém se dohodnout, při čemž ne příliš kladné zkušenosti jsme měli oba z podobných výletů ve větším poštu lidí.
Toto je můj názor a zkušenost.

Připadá mi to jako nutnost každý týden vyprodukovat jeden ­(použiju slovo, jež ze smrti nesnáším­) jakoby fejeton ­(v tomto případě ovšem je zde ­"jakoby­" zcela na místě­) a tak vyberu nějaké fototéma a smontuju dohromady pár vět a je to. Najděte si v knihovně nějakou knihu fejetonů dnes už klasika Rudolfa Křesťana a zkuste porovnat svá dílka s jeho...
A tyhle expedice? Musím souhlasit s předchůdci ­- nejlepší fotografové své obrázky vytvořili v klidu své samoty, ať už to bylo v ateliéru, v přírodě anebo na ulici...

Viděl jsem jeden záběr na safari ­- teréňák osazený nadšenci. Při představě, že bych se takové akce měl zúčastnit, dostávám osipky.....Je to také alergická reakce?

- ta přiložená fotka je v mých očích strašlivě slabá, nemohu si pomoci....

Řada ­"expedičníků­" zase často nedělá nic jiného, než jezdí na expedice a na nic jiného jim už čas nezbývá. Na nich pak fotí všichni všechno stejně a v diskusích se pak na tytéž obrázky dívají a vzpomínají. Osobně si neumím představit, že bych něco kloudného vyfotil, když se budu přizpůsobovat více jak jednomu člověku. Ano, pak tedy na expedici buď chodím v houfu a nebaví mne to, nebo se ­"trhnu­" a jediné, co je pak společné, že se večer potkáme v hospodě. Ovšem po čase už budu za podivína, který se straní.

Znám člověka, který má kalendář rozplánován na jednotlivé ­"expedice­" ­(= společné víkendové výlety s podobně postiženými fotografy­) na dva roky dopředu. Z akcí nosí stále stejné snímky a k tomu velmi podobné s těmi ostatními. Fajn, ale to už je spíše turisttický kroužek se zamařením na pohlednice.

Moje zkušenost říká, že nejlepší fotky jsem přinesl z výprav o samotě, dále s mým nejlepším kamarádem, s nímž chodíme ve dvojici cca 3x do roka, další v pořadí jsou výpravy s rodinou. Z expedic málokdy něco kloudného, i proto, že jsou zhusta zaměřeny na totéž ­- ráno východ slunce, večer západ slunce, to bývá vše...

A ještě jedna věc ­- stejně jako některé fotokluby, i expedice s sebou nesou nebezpečí, že si jejich členové až nekriticky chválí své fotky stylem ­"uakž, Václave, jaks tam chytil tu Sněžku, no jo, super, já ji mám taky...­), ač ty fotky zhusta bývají pouze dovedně zhotovenými pohlednicemi.

Expedice jsou mi šumafuk. Občas se mi zasteskne po některých lidech, ale radši bych se s nimi potkával za jiných příležitostí... :)

Ach jo, tak protentokrát je fejetonek úplně ­"mimo mísu­". Co rozumíte pod pojmem expedice? Výpravu do Afriky za divou zvěří nebo za humna Prahy poznávat neobjevený svět luk, polí a vesniček s kostelíky. Teď plně chápu i jeden z vašich dřívějších fejetonů. Prostě vás neustále musí být hodně. Aby byla sranda a zábava, aby jste se mohli fotit navzájem a šklebit se a pitvořit se u toho. A kde je vlastní focení? Kde je zodpovědná práce? Kolega Zdeněk Motyčka má pravdu. Jste mladá, velmi mladá a velmi naivní. A já jsem starý sólový hráč a ROZHODNĚ S VÁMI TENTOKRÁT NESOUHLASÍM. Ale také se už těším na další váš podčarník.

... Janičko, ještě jedno je důležité, kolikátej jste ? ­/ myslím ročník­/, protože tohleto je veliká bída ... snad až budete vyzrálejší zjistíte, že je lepší radši neříkat nic !