Zrcadlovka a já: Není systém jako systém
17.4.2009, Jana Bártová, fejeton
Jednou ze zvláštností fotografických komunit, a teď myslím především hrdé majitele DSLR, je jejich rivalita. Projevuje se nejen v neustálém porovnávání značek a systémů, ale i ve vtipných narážkách a přesmyčkách jmen výrobců.
Tak se mi pravidelně stávalo, že se mi kolegové z naší fotografické party, kteří mají většinou systém Minolta, teď už Sony, smáli: „Tak co, ty s tím Omylpokusem (rozumějte Olympusem), jak se ti fotí?“ anebo „Ty máš ten Omyl-plus? A jsi spokojená?“ Protože se snažím brát věci s humorem, vždycky jsem jen pokrčila rameny. Tedy do té doby, než jsem si opatřila účinnější zbraně. „A to mi říká někdo, kdo fotí plejstejšnem?“ nebo jiná varianta: „Hmmm, Sony, ti vyrábějí televize, jejich foťáky tedy musí vypadat. Jsou taky širokoúhlé?“
Časem jsem zjistila, že podobné špičkování funguje i mezi majiteli dalších značek. Při rozebírání programu fotoexpedice s tím, že se plánuje výstup na Chopok v časných ranních hodinách, aby se stihnul východ slunce, někdo vtipně parafrázoval sdělení, že nikomu se nebude chtít vstávat na „Nikonu že se nebude chtít vstávat?“ A tím výčet pikantností mezi jednotlivými systémy zdaleka nekončí. Ani majitelé Canonu nemohou zůstat úplně v klidu. „Tak co ta tvoje kopírka?“ nebo „Radiobudík ti dělá hezké obrázky? A jak je to, prosím tě, možné?“ Zkrátka, na každou díru se najde záplata.
fotografka v akci :-)
Přes to všechno si nemůžu na své kamarády z klubu Minolta/Sony vůbec stěžovat. Přes občasné pošťuchování totiž docela dobře chápou, že čím člověk fotí, není až tak důležité. Sice si z nás neminolťáků občas dělají srandu, ale nikdy by je ani nenapadlo, že by na expedici nemohl přijet někdo, kdo preferuje jiný systém. Navíc dokážou ocenit dobrou fotku, ať už je focená Canonem, Nikonem, Olympusem nebo Sony.
Navíc i technika má své limity. Dobrá fotografie se jistě dá pořídit i s kompaktem nebo klasickým fotoaparátem. Je jasné, že s objektivem za 120 tisíc vyfotíte snímek v nepříznivých podmínkách lépe než s obyčejným seťákem, záleží však především na tom, jak dokážete ovládat fotoaparát a techniku fotografování a jestli si fotografovanou scénu „dokážete představit“. Často přece nejde jen o to, zachytit realitu, ale vaše vlastní vnímání světa. A u toho není důležitý ani výběr značky fotoaparátu, ani jeho cena.
Za 14 dní se můžete těšit na další část cyklu Zrcadlovka a já, tentokrát na téma: Postiženi focením
Časem jsem zjistila, že podobné špičkování funguje i mezi majiteli dalších značek. Při rozebírání programu fotoexpedice s tím, že se plánuje výstup na Chopok v časných ranních hodinách, aby se stihnul východ slunce, někdo vtipně parafrázoval sdělení, že nikomu se nebude chtít vstávat na „Nikonu že se nebude chtít vstávat?“ A tím výčet pikantností mezi jednotlivými systémy zdaleka nekončí. Ani majitelé Canonu nemohou zůstat úplně v klidu. „Tak co ta tvoje kopírka?“ nebo „Radiobudík ti dělá hezké obrázky? A jak je to, prosím tě, možné?“ Zkrátka, na každou díru se najde záplata.
fotografka v akci :-)
Přes to všechno si nemůžu na své kamarády z klubu Minolta/Sony vůbec stěžovat. Přes občasné pošťuchování totiž docela dobře chápou, že čím člověk fotí, není až tak důležité. Sice si z nás neminolťáků občas dělají srandu, ale nikdy by je ani nenapadlo, že by na expedici nemohl přijet někdo, kdo preferuje jiný systém. Navíc dokážou ocenit dobrou fotku, ať už je focená Canonem, Nikonem, Olympusem nebo Sony.
Navíc i technika má své limity. Dobrá fotografie se jistě dá pořídit i s kompaktem nebo klasickým fotoaparátem. Je jasné, že s objektivem za 120 tisíc vyfotíte snímek v nepříznivých podmínkách lépe než s obyčejným seťákem, záleží však především na tom, jak dokážete ovládat fotoaparát a techniku fotografování a jestli si fotografovanou scénu „dokážete představit“. Často přece nejde jen o to, zachytit realitu, ale vaše vlastní vnímání světa. A u toho není důležitý ani výběr značky fotoaparátu, ani jeho cena.
Za 14 dní se můžete těšit na další část cyklu Zrcadlovka a já, tentokrát na téma: Postiženi focením
