Přehled ultrazoomů na českém trhu

První ultrazoom Panasonicu byl Lumix FZ1 v roce 2001. Tehdy měl ještě malý 1/3,2" CCD snímač s 2 megapixely a 12× optický zoom s konstantní světelností F2,8. O dva roky později se objevila vyšší řada v podobě modelu Lumix FZ10. Zde se už objevil větší 1/2,5" CCD čip, konstantní světelnost F2,8 zůstala. V roce 2005 dostaly nižší řady FZ (FZ4 a FZ5) větší 1/2,5" CCD snímače a vyšší řada FZ30 přesedlala dokonce na velký 1/1,8" CCD senzor. Tyto modely už neměly konstantní světelnost, ale hodnoty F2,8-3,3, resp. F2,8-3,7 byly stále vynikající.

Rok 2006 pak byl ve znamení uvedení posledního velkočipového fotoaparátu Lumix FZ50 a kapesních ultrazoomů Panasonic Lumix řady TZ, konkrétně prvním modelem Lumix TZ1. Tato řada se stala opravdu velmi úspěšnou až do modelu TZ10. Později už začal hrát velkou roli marketing, kvalita fotografií se zhoršila jak vysokým rozlišením čipu, tak vysokým zoomem (a s tím spojenými horšími kvalitami optiky) a horší světelností, která byla o prvních modelů TZ vynikající.

Model FZ zůstaly na vrcholu ultrazoomů o něco déle. Zejména modely FZ28 a FZ38 byly opravdu legendární. Ročník 2010 s modely FZ45 a FZ100 byl slabší, první model přišel o RAW, druhý zas hodně šuměl, podstatně lepší to ale bylo následující rok, kdy se objevil model Lumix FZ150, který i nadále používal vynikající 24× objektiv a měl i mnohem lepší snímač. Nástupce v podobě Lumixu FZ200 po dlouhé době přinesl konstantní světelnost F2,8, rozumné rozlišení 12 megapixelů zůstalo. Počátkem roku 2012 se pak objevila třetí řada ultrazoomů SZ v podobě modelů SZ1 a SZ7 a v roce 2013 dokonce čtvrtá řada levných větších ultrazoomů LZ20 a LZ30.

Ultrazoomy Panasonic Lumix SZ3 a SZ9 jsou velmi malými kapesními fotoaparáty, jejichž objektiv Leica disponuje 10× optickým zoomem v rozsahu 25 do 250 milimetrů. Světelnost je standardní s hodnotami F3,1-5,9, nechybí optická stabilizace MEGA O.I.S. Fotoaparáty podporují jen automatické nastavení expozice, ke clonění je využit ND filtr. Jak je u Panasoniců zvykem, v nabídce je i expoziční režim Noční obloha, který dovoluje až 60 sekundovou expozici (u SZ9 30 sekund) při nejnižší citlivosti.

V obou případech je vevnitř 1/2,3" snímač s rozlišením 16 megapixelů. U Lumixu SZ3 je typu CCD, u SZ9 pak typu MOS. Díky tomu se liší i možnosti videosekvencí, SZ3 zvládne HD videosekvence, SZ9 dokonce i Full HD video. Rozdílem jsou i rychlosti sekvenčního snímání 1,4 fps, resp. 5 fps. U modelu SZ9 najdete i možnost bezdrátového připojení pomocí Wi-Fi. Přístroje jsou opravdu malé, jejich hmotnost i s baterií je 126, resp. 134 gramů.

 

Fotoaparát Panasonic Lumix LZ30 patří do oblíbené kategorie levných ultrazoomů, které jsou ale vybaveny nadprůměrným zoomem a mají i výraznější grip. Fotoaparát je stejně jako většina konkurence vybaven zastaralejším 1/2,3" CCD čipem s rozlišením 16 megapixelů, díky čemuž nenabídne moc zajímavých technologií. Musíte se tak spokojit jen s HD videosekvencemi nebo pomalým sekvenčním snímáním s rychlostí jen 1 fps.

Objektiv má velký 35× optický zoom s rozsahem 25 až 875 milimetrů. Světelnost objektivu je F3,0 až F5,9, ke clonění je využit jen ND filtr. Pochopitelně nechybí optická stabilizace obrazu. Na rozdíl od mnohé konkurence tu vedle automatiky najdete i manuální režim expozice a expoziční čas až 15 sekund. K dispozici je i HDR. K napájení slouží 4 AA baterie.

 

Kapesní ultrazoomy Lumix TZ35 a TZ40 jsou jedněmi z kompaktů této velmi úspěšné řady. Bohužel se tu dostal příliš k moci marketing, a tak u modelu TZ35 najdete 16MPx MOS snímač a u TZ40 dokonce 18MPx MOS. To ale není vše a řada TZ už ani nepatří k těm nejsvětelnějším, ale naopak k těm nejméně světelným. Objektiv Leica má 20× optický zoom v příjemném rozsahu 24 až 480 mm s nepříjemnými světelnostmi F3,3 až F6,4.

Objektiv alespoň potěší slušným makrem. Clona je irisová, umožňuje tedy jemnější nastavení expozičních hodnot. Fotoaparáty umožňují využít nejen automatiku (mimochodem poměrně dobrou), ale také prioritu clony, času a plný manuál (max. jen 4 sekundy, ale k dispozici je i režim Hvězdná obloha s 15 nebo 30 sekundami). Fotoaparáty se liší videosekvencemi, u TZ35 je Full HD video s prokládaným záznamem (1080i60), u TZ40 se můžete těšit na progresivní záznam (1080p60). TZ40 nabídne i zpomalené videosekvence, a to 100 fps v HD rozlišení a 200 fps ve VGA. Dalším rozdílem je LCD displej, u TZ35 je to 3,0" LCD se 460.000 bodů, u TZ40 je to dotykový 3,0" displej s vyšším rozlišením 920.000 bodů.

 

 

Lumix FZ72 se stal v pro rok 2013 rekordmanem v optickém zoomu. Jeho objektiv totiž nabídnul neuvěřitelný 60× optický zoom v neuvěřitelném rozsahu od extrémně širokoúhlých 20 mm až po maximálních 1200 mm. Při takto velkém zoomu překvapí docela dobré hraniční hodnoty světelnosti F2,8 až F5,9, nicméně její průběh je docela špatný (hodně rychle stoupá na hodnoty nad F5). K dispozici je optická stabilizace obrazu, makro je slušné (byť při docela širokém úhlu záběru), potěší i telemakro. Daní za velký zoom jsou ale optické (ne)kvality objektivu, trpí na mnoho optických vad.

Fotoaparát má ale hodně dobré ovládání, je rychlý, jako jeden z mála ve své kategorii podporuje i snímání v RAWu (odšumování v JPEGu lze navíc nastavit). Má také sáňky na blesk a nadprůměrnou výdrž baterie. 16MPx MOS snímač dovoluje natáčet Full HD videosekvence buď v prokládaném (1080i50 AVCHD) nebo progresivním režimu (1080p25 MP4). Samozřejmostí jsou všechny expoziční režimy, a to i u videosekvencí.

 

 

Panasonic hodně potěšil uvedením modelu Lumix FZ200. I když má jen 1/2,33" MOS senzor, Panasonic se držel při zemi a má 12megapixelové rozlišení, díky čemuž je pixelová hustota na svou dobu nízká a kvalita obrazu solidní. Fotografie je možné pořizovat i do formátu RAW a nechybí ani podpora Full HD videosekvencí se 60 progresivními snímky za sekundu. K dispozici jsou zpomalené videosekvence v HD rozlišení se 100 nebo 120 fps a VGA video s 200 nebo 240 fps. Videosekvence je možné pořizovat ve formátu AVCHD i MP4.

Hlavní pozoruhodnou vlastností fotoaparátu je však objektiv. Panasonic se i zde držel v docela rozumných mezích a nabídl 24× optický zoom, což pro rok 2012 bylo překvapivě málo. To však dovolilo dosáhnout přijatelných optických výsledků, byť výkonů 24× objektivu z modelu Lumix FZ150 tento objektiv rozhodně nedosahuje (trpí na odlesky, na širších ohniskových vzdálenostech je kresba trochu slabší). Může to být dáno i tím, že má v celém ohniskovém rozsahu velmi dobrou světelnost F2,8. Fotoaparát je nadprůměrně rychlý, velmi dobře se ovládá, potěší polohovatelný displej a elektronický hledáček s vysokým rozlišením. Fotoaparát nabídne i slušnou výdrž na baterie a dobré telemakro.