Canon EF-S 18-135mm f/3.5-5.6 IS STM

Ostření jsme nakousli už v minulé kapitole. Využívá se tichého a rychlého ostřícího krokového motorku STM, který funguje jen při zapnutém napájení (u vypnuté zrcadlovky tedy manuální přeostření nefunguje). Na těle je přepínač manuálního a automatického ostření. Samozřejmě závisí i na použité zrcadlovce a počtu AF bodů. Na EOS 70D fungoval autofokus velmi pěkně a rychle, jen občas se zasekl na hodně rozmazaném snímku (při namáčknutí spouště se fotoaparátu nechtělo měnit zaostření, resp. chvíli zmatkoval sem a tam a až pak se rozhodl teda rozjet správným směrem a zaostřit).

Manuální ostření probíhá pomocí ostřícího kroužku s velmi dobře zvoleným chodem. Je hladký a rozumně citlivý, ani moc ani málo. Pokud jde o rychlost ostření, nelze si na nic stěžovat. Ve spolupráci s EOS 70D je doostření záležitostí tak na 0,1 až 0,15 sekundy. Je to tak krátká doba, že se to už dost těžko měří. Přeostření z nekonečna na zhruba 50-60 centimetrů pak objektiv zvládne za 0,35 až 0,55 sekundy podle zvolené ohniskové vzdálenosti. To jsou vskutku vynikající časy, pochopitelně záleží na tom, zda se autofokus trochu "nezasekne" a nezazmatkuje.

Canon hovoří o minimální ostřící vzdálenosti 39 centimetrů od roviny senzoru, v testu jsme naměřil 33 až 37 centimetrů podle ohniskové vzdálenosti. Pokud jde o vzdálenost od přední čočky, je to 21 až 18 centimetrů.

To znamená, že objektiv je schopen dosáhnout přepočteného zvětšení až 0,47× (reálně 0,29×), což sice není zrovna makro objektiv, ale na nějaké ty pěkné detaily už to stačí (na celou plochu vyfotí zhruba 7,7cm objekt). Vyzkoušel jsem i makropředsádku Raynox DCR-150, zde ale musíte počítat s výraznou vinětací. Při zaostření na krátko lze ostřit od 8 cm a dosáhnout 0,89× zvětšení, ale vinětace je opravdu hodně silná. Pokud ale zaostříte na nekonečno, musíte být 20 cm daleko od objektu, ale vinětace do značné míry zmizí a dokonce se zvýší i přepočtené zvětšení přesně na 1,0×.

Zde na snímku kleští vidíte, že nejde zrovna o makro objektiv, ale nějaké ty detaily aspoň trochu zvládne. Kresba je v případě ostření na takto krátkou vzdálenost při plném odclonění trochu méně kontrastní.

Ukázky telemakro fotografií pořízených s EOS 760D a objektivem EF-S 18-135mm F3.5-5.6 IS STM (ve formě videa v až 5K rozlišení).

Světelnost má tradiční rozsah F3,5 až F5,6. Jak vidíte na grafu, objektiv je trochu světelnější než původní 18-135mm IS verze. Naopak Canon 18-200mm se stejnými hraničními vzdálenostmi má tuto světelnost roztaženu na delší ohniskový rozsah a je na tom tedy trošku lépe. Nejbližší konkurence v podobě Nikkoru 18-140mm je svým průběhem světelnosti velmi podobná dnes testovanému Canonu, rozdíly jsou minimální. Clona má 7 lamel a lze clonit maximálně na F22 až F36 podle zvoleného zoomu.

Nyní se mrkneme na kvalitu bokehu (rozmazaného pozadí).

Bokeh není špatný, odlesky jsou kruhové, nicméně s výraznějšími okraji. Uvnitř jsou ale rovnoměrné, což bokeh trochu zjemňuje.

Přiclonění dělá v odlescích tmavší kolečko kousek od obvodu, snaží se držet kruhového tvaru, úplně kulaté ale nejsou. Přesto je bokeh poměrně dobrý.

Objektiv je vybaven optickou stabilizací, která se zapíná přepínačem na těle objektivu. Test proběhl s expozičním časem 1/10 sekundy a přepočtenou ohniskovou vzdáleností 102 mm. Testoval se tedy účinek okolo 3,35 EV.

Ne vždy jsou snímky plně ostré, ale většina z nich byla dobře použitelných s jen lehkou neostrostí. Při 1/8 sekundy už byla ostrost často špatná, ale obecně ta 3,3 EV nejsou problém, 3 EV je v podstatě jistota. Záleží také na scéně, v noci si s trochou pomoci a opory (např. o rám okna) můžete dovolit fotit i na 1/6 sekundy při maximálním zoomu.