Canon EOS 1200D: vylepšený základ

 

 

Canon EOS 1200D nahradil model EOS 1100D, který byl kritizován za přílišnou plastovost a hladký grip bez pogumování. Canon patrně uznal, že to hodně přestřelil, a tak EOS 1200D naopak přinese na low-end až překvapivě dobrý dojem. Na první pohled je sice vidět, že tohle je nejlevnější model z celé řady zrcadlovek, ale přesto působí dobře. Plast je matný, lehce drsný, tělo působí poměrně tuze a bytelně s ohledem na to, z jakého materiálu je postaveno. Na to, že jde o levnou zrcadlovku, se poměrně dobře drží (lépe než např. konkurenční Nikon D3300) a oceňuji také rozumnou ergonomii. Cílová skupina také ocení, že je tu přiměřeně malý počet tlačítek (což by naopak u vyšších tříd bylo negativum), vše je přehledné, snadno ovladatelné a pochopitelné.

Na přídi toho moc nenajdete. Za bajonetem se skrývá 18MPx APS-C senzor, což znamená, že proti EOS 1100D rozlišení povyskočilo o celou polovinu z 12 MPx. Už tradičně levné modely Canonu využívají starší techniku z vyšších modelů (což je relativně běžná praxe i u jiných výrobců), a tak jde v základu o senzor, který byl v minulosti použit téměř ve všech APS-C zrcadlovkách Canonu posledních let. Na straně od bajonetu je velké tlačítko pro odjištění objektivu. Vidíte zde oranžově svítící diodu samospouště, která může fungovat také pro redukci efektu červených očí. Nad jménem modelu je mikrofon.

V testu jsme použili základní setový objektiv Canon EF-S 18-55mm 1:3.5-5.6 III. Jde o model bez stabilizace, který je ale jinak opticky shodný se stabilizovanou variantou 18-55mm IS II. Po přepočtu nabídne rozsah 29 až 88 milimetrů, což je papírově trochu méně širokoúhlý objektiv než u konkurence díky většímu crop faktoru zrcadlovek Canon (1,6 proti 1,5 u konkurence). Světelnost F3,5 až F5,6 je standardní. Protože objektiv nemá stabilizaci, na jeho těle je pouze přepínač manuálního a automatického ostření.

Přední člen se při ostření otáčí, má docela rychlý převod, tedy i malé pootočení výrazně změní místo zaostření. Z nekonečně na minimum lze přední člen otočit asi o 60°. Autofokus je poměrně rychlý, ale na dnešní poměry už velmi hlučný. Naopak chod zoomovacího kroužku mě spíše příjemně překvapil, od běžného levného DSLR objektivu jsem čekal větší zadrhávání. Zde k tomu docházelo jen zhruba do 24mm ohniskové vzdálenosti. S objektivem lze využít 58mm filtry.

Horní strana je na zrcadlovku poměrně jednoduchá. Po stranách jsou ouška na provlečení popruhu. Vidíte zde sáňky na blesk a elektronicky výklopný blesk. Nalevo od něj je malý reproduktor. Napravo je kolečko fotografických režimů s dosti tuhým a výrazně aretovaným chodem, díky vysokému profilu ale není otáčení kolečkem nějak moc velký problém. Menším problémem je to, že z pozice M na videosekvence musíte přetočit celé kolečko zpět (nelze se dostat přímo). U kolečka je páčka, kterou se zapíná a vypíná fotoaparát.

Směrem dopředu je tlačítko pro vyklopení blesku. Je elektronické, blesk tedy vyklopíte pouze při zapnutém fotoaparátu a fotoaparát sám si tedy dokáže blesk vyklopit (např. v automatice).

Dále tu najdete roller, který slouží k úpravě clony nebo času, dá se snadno využít ke korekci expozice i k pohybu v menu nabídkách. Spoušť je lehce naklopená směrem vpřed, k chodu nemám žádné výhrady, namáčknutí i domáčknutí mají rozumné nastavení.

Hledáček má jen 0,8× zvětšení, je tedy dost malý a v tomto ohledu na konkurenční Nikon D3300 trochu ztrácí. Manuálně se tak neostří zrovna nejsnáze, přesto to v praxi ale nebyl až takový problém, jak se při prvním pohledu do hledáčku na jeho velikost zdálo. Pod hledáčkem je 3,0" displej, jehož rozlišení povyskočilo z 230 na 460 tisíc bodů. Ani to není na dnešní dobu mnoho, ale přeci jen to stačí na dosažení dostatečně pěkného a ostrého obrazu. Pozorovací úhly jsou ze všech stran slušné a jak je už u těchto displejů typické, ze stran dochází k jen mírnému poklesu kontrastu.

Vedle hledáčku je tlačítko s červeným puntíkem, které zapíná live view režim. Připravte se na to, že s 18-55mm objektivem si v live view počkáte na zaostření od 1,8 do 4,3 sekundy podle toho, jak moc bude muset objektiv zaostřit (nejkratší doba platí pro situaci, kdy už je zaostřeno z předchozího snímku). Vpravo nahoře jsou dvě tlačítka pro zvětšení a zmenšení vyfoceného obrázku nebo náhledu v live view, Tlačítko nejvíc napravo pak umožňuje volit ostřící bod, to vlevo pak slouží jako zámek expozice.

Tlačítko Av slouží k nastavení korekce expozice (držíte jej a rollerem na horní straně upravujete korekci expozice, v manuálním režimu pak jeho držením a rollerem upravujete clonu). Tlačítko Q spouští quick menu (v podstatě stavový displej zobrazený na LCD jde pomocí tlačítek čtyřsměrného ovladače a rolleru ovládat a nastavovat jednotlivé položky). DISP pak mění zobrazení displeje, což znamená, že ho vypíná a zapíná.

Následuje čtyřsměrný ovladač. Směrem nahoru se nastavuje ISO, vpravo ostřící režimy, dole vyvážení bílé a vlevo samospoušť a sekvenční snímání. Položky, které vyberete v tomto menu, se nedají potvrdit namáčknutím spouště, což mě celou dobu hodně mátlo (z jiných fotoaparátů jsem na to zvyklý), ale jen tlačítkem SET (pouze to, co vyberete v quick menu, však už není třeba potvrzovat). Trochu mě překvapilo i to, že vyfocený snímek nelze hned po vyfocení zvětšit, ale je nutné zmáčknout tlačítko pro menu prohlížení a až pak lze využít horní tlačítka ke zvětšování a zmenšování. Jako poslední je tu tlačítko MENU pro vstup do hlavního menu fotoaparátu.

Na pravé straně v podstatě nic není. Vidíte jen délku fotoaparátu s nasazeným objektivem.

Levá strana je trochu zajímavější. Na objektivu vidíte přepínač automatického a manuálního ostření, vidíte také tlačítko pro odjištění blesku. Je tu také krytka prostoru různých vstupů a výstupů.

Je zde konektor pro dálkové ovládání, USB a HDMI kabel.

Vespod je krytka prostoru pro Li-Ion akumulátor LP-E10 (s napětím 7,4 V a kapacitou 860 mAh). Je tu i zdířka pro SD, SDHC nebo SDXC karty.

Fotoaparát Canon EOS 1200D jsme si tedy představili, pojďme se nyní podívat, jak si povede v praxi.