Fujifilm X-T3: foťák i profi kamera

7.1.2020, Milan Šurkala, recenze

Do dnešního testu jsme dostali vlajkovou loď APS-C CSC systému od Fujifilmu, model X-T3. Tento fotoaparát má 26MPx snímač X-Trans CMOS 4 s možností natáčet 4K video při 60p včetně možností H.265 záznamu.

Kapitoly článku:

Zaostřování

Fujifilm X-T3 potěší faktem, že jeho snímač má fázové detektory po celé ploše senzoru, což by mělo vést k rychlému průběžnému ostření. Samozřejmostí je, že tu najdete nejen to průběžné, ale i jednorázové a manuální. V případě toho manuálního se dočkáte slušného obrazu na displeji, takže se dobře ostří i bez focus peakingu (ten je podporován) a stiskem zadního voliče lze náhled opravdu hodně zvětšit. Za slabšího světla se pochopitelně objeví hodně šumu, ale obraz je solidně prosvětlený, takže se dá manuálně ostřit dosti snadno. Jestli mi ale něco trošku vadilo, tak je to kroková reakce na zaostřovací kroužek. Zaostření se nemění úplně plynule, ale po maličkých skocích, což nepůsobí dobře.

Pojďme nyní k autofokusu. Ten nabídne spoustu možností konfigurace a vyjmenovat vše by vydalo na knihu. Každopádně zde máme různé režimy bodového, zónového nebo automatického výběru. Nechybí zda ani možnost vše ovládat pomocí dotykového displeje (i při koukání do hledáčku) a joysticku na zadní straně. Zmáčknutí joysticku pak centruje vybraný AF bod. Automatika výběru AF bodu funguje slušně (většinou tak, jak potřebujete).

Otázkou je pochopitelně výkon AF systému. Pokud se budeme bavit o 16-80mm objektivu, pak je zaostření obvykle hotovo za 0,1 sekundy. To ale musíte mít zapnuto předběžné zaostřování (tedy trvale udržování zaostřeného náhledu). Pokud ne, časy se mohou docela prodloužit a objektivu to např. z nekonečna na zhruba půl metru zabere 0,65 sekundy (na max. zoomu). Není to sice nějak extrémně dlouho, ale jiné objektivy to umí i rychleji. Možnosti konfigurace AF jsou takřka nekonečné, máme zde AF+MF, pomocníky pro MF, kontrolu ostření, propojení AF bodu s měřením expozice, prioritu ostření/závěrky, režim dotykového displeje a další.

test průběžného ostření při 1/1000 sekundy, klikněte pro zvětšení

Pokud jde o průběžné zaostřování AF-C, to u fotografií předvádí přijatelné výkony. Vynikající je jednoznačně sledování objektu, tam je to opravdu hodně dobré. Pokud chcete zvýšit přesnost zaostřování (snížit počet rozostřených snímků), nastavte prioritu ostření, což ale na druhou stranu výrazně zvyšuje riziko nevyfocení snímku, když se fotoaparátu nepovede doostřit. Výsledky lze optimalizovat adekvátním nastavením v menu, kdy lze upravit citlivost i rychlost, s jakou má fotoaparát reagovat. Tato nastavení umí s AF-C provádět divy, jen je ale potřeba si s tím trochu pohrát a popřemýšlet, jak to vlastně adekvátně nastavit pro danou scénu. Při testu na jedoucí auta bylo sledování rychlé, nicméně v podstatě všechny snímky byly lehce za (někde do půlky auta nebo lehce za auto, v podstatě nikdy nebyla ostrá příď).

Nastavení expozice, automatika

Stejně jako ostření, tak i expoziční měření výrazně závisí na konkrétním nastavení. Když přišel fotoaparát na test, bylo nastaveno bodové měření, takže jas skákal o mnoho EV sem a tam podle toho, kam jsem namířil AF bod (který lze propojit s měření expozice). To je ale podstatou bodového měření. Podstatně stálejší výsledky pochopitelně získáte s celoplošnými režimy (případně se zdůrazněným středem). A také je na vás, zda expozici spojíte s AF bodem. Na rozdíl od nedávno testovaného Canonu EOS RP si to můžete vybrat i v AF-C režimu.

Expoziční režimy jsou pochopitelně podporovány v celé své škále od automatiky přes prioritu clony, času až po manuál včetně bulb režimu. Poněvadž má fotoaparát mechanickou i elektronickou závěrku, které lze různě kombinovat, můžete mít elektroniku jen na první lamele nebo obou, mít automatický výběr mezi oběma typy nebo ne, jsou zde také velmi komplikované vazby mezi rozsahy nabízených časů.

V zásadě lze říci, že mechanická závěrka podporuje časy od 1/8000 sekundy do 4 sekund v režimu P, do 15 minut pro S, M a T a 60 minut v režimu bulb. Pokud máte automatickou clonu, bulb je natvrdo nastaven na 30 sekund. Elektronická závěrka začíná na 1/32000 sekundy, ale v režimu bulb je pak natvrdo 1 sekunda. Rozsah clon pochopitelně závisí na použitém objektivu. Osobně mi ale přišlo, že se fotoaparát snažil málo clonit a většinou byl spokojen s F5,6 (u krajinek bych čekal spíše okolo F8).

Fujinon XF 16-80mm F4 průběh světelnosti

Pokud jde o citlivosti, ani zde to nebude jednoduché. Ta základní je od ISO 160 do ISO 12800, samozřejmostí jsou ale i režimy s rozšířením, přičemž lze jít až na ISO 80 směrem dolů a ISO 51200 směrem nahoru. Pokud si zapnete režimy pro rozšíření dynamického rozsahu, základní citlivost vzroste. U DR200% a slabá priorita rozsahu D (DR-P) je to ISO 320, u DR400% a silného DR-P pak ISO 640. Toto můžete nechat i na automatice, ale to už musí být opravdu dosti uniformně osvětlená scéna, aby fotoaparát volil základní ISO 160 bez některých prosvětlovacích režimů.

Tím možnosti nastavení expozice ještě zdaleka nekončí. Máme tu korekci expozice v rozmezí od -5 EV do +5 EV (na kolečku +/-3 EV, plný rozsah na volbě C), u videa jde pak o +/-2 EV. To se může hodit, protože fotoaparát má docela tendenci podexponovávat. Bohatý je i expoziční bracketing. Tam lze totiž vyfotit 2, 3, 5, 7 nebo dokonce 9 snímků s až 3EV rozdíly a vybrat si můžete i pořadí expozic. Bracketingy jsou zde ale i pro filmové simulace, DR režimy, ISO citlivosti, vyvážení bílé a k dispozici je také focus bracketing.

Videosekvence

Fujifilm se v minulosti k videu nijak zvlášť nehlásil a zástupci společnosti jej viděli spíše jako nutné zlo, nicméně v poslední době společnost otočila a zjistila, že video je opravdu nutnost. Z podprůměrných fotoaparátů v této oblasti se stávají minimálně průměrnými a v případě modelu X-T3 tu máme naopak špičkový přístroj. Umí totiž natáčet dokonce i Cinema 4K video (4096×2160 pixelů) s poměrem stran 17:9. Pochopitelně nechybí ani tradiční poměr stran 16:9 a UHD 4K (3840×2160 pixelů). Oba dva tyto režimy navíc umí při 60p (přesněji 59,94p, následně budu používat zaokrouhlené hodnoty), což není vůbec obvyklé a mnoho fotoaparátů to zatím neumí. Chcete-li plynulé 4K, Fujifilm X-T3 je jednou z cest.

Aby toho nebylo málo, fotoaparát umí i zpomalené videosekvence a ve Full HD rozlišení zvládne až 120p. Navíc si můžete vybrat, do které frekvence se bude zpomalovat, takže jej můžete ukládat dvakrát pomaleji do 60p, čtyřikrát pomaleji do 30p nebo dokonce 5krát pomaleji ve 24p. Tím ale pozitiva nekončí. I když třeba Panasonic u svých modelů podporuje ve Full HD i 180p (u některých dokonce 240p), Fujifilm tu má několik výhod.

Předně, nejenže umožňuje autofokusem předostřit před natáčením videa (to Panasonic neumí, vše jedině přes MF), i v průběhu natáčení je AF-C nadále funkční, byť je dobré ho přinutit k přeostření namáčknutím spouště. X-T3 ale podporuje i možnost nastavit expoziční čas pro zpomalené video a dalším příjemným krokem je i to, že podporuje přesnější časy pro správné nastavení v závislosti na snímkovací frekvenci. Takže např. 120p video by mělo ideálně být natáčeno s časem 1/240 sekundy. A X-T3 podporuje nejen tradiční 1/200 a 1/250 sekundy, které jsou blízko, ale ne úplně polovinou, nýbrž právě nabídne i onu 1/240 sekundy.

Co se týče kvality videa, nelze mít námitky. 4K video je opravdu velmi detailní a ostré. Trochu slabší je to ale s některými věcmi okolo, nejde však vždy o chybu fotoaparátu. Poněvadž se Fujifilm poslední dobou tak soustředí na video, očekával bych, že objektiv 16-80mm F4 bude na tuto disciplínu lépe připraven. Zoomovací kroužek by mohl jít ještě trochu více hladce (není to zlé, ale mohlo by to být lepší) a nepříjemné je skákání jasu. I když nastavíte pevné ISO, čas a clonu, při zoomování jas videa jasně skáče.

Další kapitolou je zvuk. Fujifilm X-T3 podporuje připojení externího mikrofonu a sluchátek, takže je rozhodně připraven pro profesionální práci. Jenže co ten interní? První zkušenosti mě doslova vyděsily. Nedávno testovaný Fujifilm X-T100 je low-endový fotoaparát, ale přesto měl zvuk ve videu doslova otřesný. První testy s X-T3 vypadaly úplně stejně a jen jsem se podivoval, jak je to u tak drahého fotoaparátu možné. Jasně, X-T3 míří do profi sféry, kde se častěji předpokládá použití externího mikrofonu, ale dle mého názoru by měl být fotoaparát použitelný i bez něj. Nakonec jsem naštěstí zjistil to, že interní mikrofon je vlastně OK, ale tragický (a to opravdu nepřeháním ani trochu) je jen reproduktor. Videa při přehrávání v počítači zněla dobře. Skutečnost je mnohem, opravdu mnohem lepší.

Jak už ale bylo řečeno, Fujifilm X-T3 míří do profi sféry, a tomu odpovídají i možnosti nastavení. Máte tu tak možnosti nastavení rozlišení výstupu na HDMI a SD kartu, dále i barevné hloubky. Např. v H.264 záznamu je výstup na SD kartu ve formě 4:2:0 8 bit, ale na HDMI už 4:2:2 10 bit. Pokud nastavíte H.265 (HEVC), na SD kartu půjde záznam 4:2:0 10 bit (HDMI zůstává na 4:2:2 10 bit). Máme tu rozlišení s poměry stran 16:9 i 17:9, frekvence od 23,98p do 59,94p, datové toky 50 až 200 Mbps pro Full HD a 100 až 400 Mbps pro 4K. Zvláštností je, že 4K/60p podporuje maximálně 200 Mbps, zatímco 4K/30p umí i 400 Mbps.

Dále tu máme kompresi Long GOP nebo All-Intra, simulaci filmu, možnost nastavení DR režimu, velmi užitečné nastavení práce s jasy a stíny (takže si lze prosvětlovat stíny a stahovat jasy i vlastním nastavením), saturaci barev, doostřování, odstraňování šumu. Další zajímavostí je funkce Interframe NR, což je v podstatě slučování dvou po sobě jdoucích snímků, což snižuje šum, ale zase může vytvářet lehké duchy. Nesmí chybět ani F-Log/HLG záznam nebo potlačování vinětace, zebra (včetně jejího nastavení), podpora time-code a dokonce je tu i světelná signalizace (fotoaparát může blikat nebo svítit jako upozornění, že se už natáčí).

Zaostřování je další kapitola. Fázové ostření je rychlé s krátkými odezvami, které navíc můžete nastavit (jak rychlost přeostření, tak rychlost reakce na změnu scény, tedy zda se má vzrušovat nějakým předmětem, který vlezl do scény nebo ne). Skutečností nicméně je, že mě AF ve videu poněkud zklamal. Přeostřování je skutečně svižné a dokáže reagovat pěkně rychle, částečně reflektuje i nastavení, ale mnohdy se samovolně a řekl bych, že i bezdůvodně, rozjíždí. Nejčastěji to bylo vidět při filmování květin, kdy se pořád přejíždělo mezi květinou a pozadím (jako by se ostřilo nějakým hodně starým kontrastním způsobem s obrovským AF bodem), ale místy to fotoaparát dělal i při sledování velkého objektu, a to i bez překážek. Je tak lepší ještě více ubrat na citlivosti i rychlosti, nebo přepínat na MF, pokud víte, že nebude třeba přeostřování. Ale ani to nemusí vždy pomoci.

Cinema 4K - 4096×2160 pixelů (23,98p, 24p, 25p, 29,97p @ 100 Mbps, 200 Mbps, 400 Mbps, 50p, 59,94p @ 100 Mbps, 200 Mbps)
UHD 4K - 3840×2160 pixelů (23,98p, 24p, 25p, 29,97p @ 100 Mbps, 200 Mbps, 400 Mbps, 50p, 59,94p @ 100 Mbps, 200 Mbps)
Full HD - 2048×1080 pixelů (23,98p, 24p, 25p, 29,97p, 50p, 59,94p @ 50 Mbps, 100 Mbps, 200 Mbps)
Full HD - 1920×1080 pixelů (23,98p, 24p, 25p, 29,97p, 50p, 59,94p @ 50 Mbps, 100 Mbps, 200 Mbps)

Abyste si sami mohli porovnat kvalitu videa i to, zda si s ním poradí váš počítač (nebo jiné zařízení), můžete si stáhnout ukázkové videosekvence. První (14 sekund, 192 MB) ukazuje zoomování, stabilizaci i průběžné ostření ve 4K/60p H.264 8bit. Dále tu máme 4K/60p H.265 10bit s aktivovaným F-Log záznamem (13 sekund, 166 MB).