Fujinon XC 16-50mm F3.5-5.6 OIS

Objektiv podporuje automatické i manuální ostření. Manuální zaostřování se zapíná ve fotoaparátu, neboť na objektivu není žádné tlačítko. Vazba ostřícího kroužku je elektronická, ale přesná. Díky zvětšování náhledu nebo přeostřenému focus peakingu se manuálně ostří překvapivě snadno. Autofokus je tichý a přiměřeně rychlý, nicméně na špičku této třídy nemá. Průměrně mu zaostření zabere 0,45 sekundy. Ve fotoaparátu lze zapnout i makro režim, nicméně ostřící vzdálenosti se naprosto nijak nezmění a ve srovnání s modelem X-E1 jsem ani nepozoroval to, že by se fotoaparátu s objektivem chtělo lépe ostřit na kratší vzdálenost.

Ostřící vzdálenosti patří ve své třídě jednoznačně k těm horším. Od čipu musíte být 26 až 34 centimetrů, což znamená zhruba 17 až 23 centimetrů od přední čočky. Připomeňme, že většina setových objektivů dokáže ostřit zhruba od nějakých 15 cm od přední čočky.

Výsledkem je pak i malé přepočtené zvětšení s hodnotou cca 0,27×. To na detaily opravdu moc není. S makropředsádkou Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi se ale ostřící vzdálenosti snížily na 24 m od čipu, resp. 10 cm od přední čočky a výsledky byly hned o něčem jiném. V takovém případě se dostanete na 0,56× přepočtené zvětšení.

V této části si ukážeme, jak se naměřené zvětšení projevuje v praxi. Začneme tradičním snímkem kleští.

Dobře vidíte, že zvětšením zrovna objektiv moc nenadchne. Kleště jsou na snímku docela malé.

Zde je makro v reálných podmínkách na pařezu. I když objektiv má většinou velmi pěkný bokeh, zde ho některé prvky poněkud znervóznily (zejména ty blíže od roviny ostrosti).

S makro předsádkou Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi je makro o něco zajímavější. Ani 0,56× přepočtené zvětšení není zázrak, ale už se to dá pro méně náročné snímky docela dobře použít.

Objektiv má standardní světelnost F3,5 až F5,6 podle zoomu. Průběh je díky širším ohniskovým vzdálenostem (ve srovnání s 18-55mm objektivy) logicky trochu horší - graf je totiž posunut více doleva. Maximální hodnota 7lamelové clony činí F22.

Dále se podíváme na kvalitu bokehu, jak tedy objektiv maže pozadí. Kvůli nepříliš dobré světelnosti to samozřejmě nebude moc, půjde nám ale o jemnost rozmazání.

I když jsou odlesky docela zvláštně tvarované (kruh s dvěma kruhovými zvýrazněními), je bokeh vcelku příjemný. Záleží ale také na scéně.

Po přiclonění dostanou odlesky lehký sedmiúhelníkový tvar.

Fujifilm X systém řeší stabilizaci přes objektivy. Můžete zvolit trvalou stabilizaci nebo jen při focení, oba režimy lze doplnit o detekci pohybu, kdy při pohybu fotoaparátem nebo při pohybu na scéně fotoaparát zvolí dvojnásobné ISO a s tím poloviční čas. Stabilizaci lze pochopitelně vypnout. Test proběhl s expozičním časem 1/8 sekundy a 75mm přepočtenou ohniskovou vzdáleností. Testovaný účinek byl tedy cca 3,3 EV.

Účinek stabilizace není sice stoprocentní a ne vždy se podaří dosáhnout plně ostrého snímku (zejména pokud zmáčknete spoušť hned naplno a nenamačkáváte ji), ale spolehlivost je slušná a s trochou štěstí lze těch 3,5 EV dostat.