Jak by fotil 160MPx full frame čip? Otestovali jsme to

Zmenšující se plocha pixelů může přinést zvýšení rozlišení, ale také několik negativních prvků. Mnozí fotografové se obávají, že tím příliš roste šum na úkor kvality obrazu a nejraději by obrovské snímače s menším množstvím velkých pixelů s vidinou toho, že to bude excelentně fotit i v nejhorší tmě. Už v minulosti jsme si ale ukázali, že ne vždy je vyšší rozlišení problémem a ačkoli je pravda, že většinou zvyšuje per-pixel šum, nárůst rozlišení zpravidla dokáže nejen přinést trochu detailů navíc, ale také zvýšený šum v menší či větší míře zamaskovat. Na výsledném snímku je tak šum často dost podobný.

Dnes si něco takového zkusíme v praxi. Vyzkoušíme totiž 160MPx full frame čip! Správně si říkáte, že takový senzor neexistuje (Canon sice připravuje např. 120MPx APS-H senzor, ale ten opravdu nemáme k dispozici). A protože neexistuje, "vyrobíme" si ho. Nebudeme jej ale vyrábět fyzicky, budeme jej simulovat pomocí jiného senzoru.

V testu si ukážeme dva přístroje na stejném snímku, který budeme porovnávat. Prvním bude Sony A7R II s full frame snímačem, jehož rozlišení činí velmi vysokých 42 MPx a fotoaparát bude vybaven 35mm F2,8 objektivem. Nicméně i to je téměř čtvrtina rozlišení, které si chceme nasimulovat.

Náš 160MPx full frame senzor vytvoříme složením panoramatu pomocí fotoaparátu Canon PowerShot G3 X s 1" snímačem, jehož rozlišení je 20 megapixelů. I na Canonu rovněž nastavíme 35mm ohniskovou vzdálenost (reálnou!). Využijeme k tomu ale fígl. Canon má crop faktor 2,7, což znamená, že jeho snímač je na šířku i na výšku 2,7krát menší (tedy téměř 3krát menší).

Pokud si tedy fotografii, kterou vidíte výše, rozdělím na 3×3 plošky a vyfotím každou devítinu Canonem G3 X zvlášť s 35mm reálnou ohniskovou vzdáleností, dostanu ekvivalentní scénu jako s full frame snímačem a 35mm objektivem. Celkem získám 9×20 megapixelů, tedy 180 megapixelů. Protože snímač Canonu má rozměry 13,2×8,8 mm, celkově tak na tuto plošku vyfotím 9 snímků a efektivně to vytvoří 39,6×26,4 mm. Aby software dokázal složit toto panorama, musím udělat mírné překryvy. Pár milimetrů tedy padne na překryv a zhruba se dostanu na plochu full frame senzoru, která činí 36×24 mm. Full frame plochu tedy vyfotím 35mm objektivem, ale "na několikrát".

Zde tedy vidíte oněch 9 snímků z 1" ultrazoomu Canon, které pokryly stejnou scénu jako v případě full frame fotoaparátu (znovu podotýkám, i u Canonu byla zvolena 35mm reálná ohnisková vzdálenost objektivu). Jen místo jednoho snímku jsem jich vyfotil devět. Na celou scénu se stejným úhlem záběru tak padlo výše zmíněných 180 megapixelů, které po složení daly přibližně 156 megapixelů (snímek byl ale na výšku o něco menší = širokoúhlejší poměr stran). Zatímco u Sony měly pixely velikost zhruba 4,5 mikrometru, u Canonu to bylo přibližně 2,4 mikrometru. Tedy, stejnou scénu jsem v případě Canonu vyfotil s pixely, které byly plošně 3,5krát menší. Jenže jich taky bylo na danou plochu 3,5krát více. Co to tedy udělá v praxi? Máte nějaký tip?