Nikon AF-S DX NIKKOR 18-140mm f/3.5-5.6G ED VR

Objektiv je vybaven autofokusem i možností manuálního ostření. Při ostření autofokusem je možné bez jakéhokoli přepínání režimů manuálně doostřit. Ostřící kroužek se při automatickém ostření neotáčí (totéž platí o předním členu, který se rovněž neotáčí a ani nevysouvá). Manuální ostření pomocí kroužku má rozumnou citlivost (zhruba 120° mezi krajními polohami), mohl by však jít trochu jemněji a plynuleji. U videa se při velmi pomalém přeostřování umí škubnout, u rychlejšího ostření není vůbec žádný problém. Autofokus je přiměřeně rychlý, na přeostření z nekonečna na 60-70 cm potřebuje zhruba 0,45 až 0,6 sekundy na nejširší a 0,7 až 0,9 sekundy na nejdelší ohniskové vzdálenosti. S doostřením je to lepší, tam se budete pohybovat okolo 0,25 až 0,3 sekundy.

Nikon uvádí minimální ostřící vzdálenosti 45 cm, v testu jsem naměřil o něco lepší hodnoty 39 až 41 cm od roviny senzoru (od přední čočky je to pak 27 (wide) až 22 (tele) centimetrů. Přepočtené zvětšení objektivu dosahuje na maximálním zoomu hodnoty 0,38×, což není žádné dech beroucí makro a stačí to jen na takové běžné detaily (větší květiny).

Zkusil jsem i makro předsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi, tam ale objektiv vykazuje extrémní vinětaci a snímky nejsou pro praxi dobře použitelné. Museli byste hodně řezat, což znamená zhruba okolo 10 MPx z 24MPx senzoru (pak se dostanete na přepočtené zvětšení asi 1,1×).

Zde sami vidíte, že jsem velkého zvětšení objektivu nedosáhl. Na základní potřeby to stačí, na vážnější práci s makrem nedostatečné.

Objektiv má tradiční světelnost F3,5 až F5,6 podle ohniskové vzdálenosti. Tyto hodnoty jsou tedy stejné jak pro 18-55mm setový objektiv, tak pro 18-105mm, 18-200mm i 16-85mm objektiv a nijak se tedy nevymyká zažitému standardu. Průběh světelnosti ale patří k těm lepším a pouze 18-200mm je na tom z logických důvodů lépe (stejná světelnost je rozprostřena na větší ohniskový rozsah). Clona má 7 lamel a je ovladatelná elektronicky z těla fotoaparátu.

Dále se budeme věnovat rozmazanému pozadí, bokehu.

Bokeh na tom není zle, odlesky jsou docela plné, kraje jsou jen trochu výraznější.

S přicloněním se kraje odlesků trochu zvýrazňují, bokeh trochu trpí a začíná být lehce nervózní.

Objektiv je vybaven optickou stabilizací bez dalších speciálních režimů. Zapíná se a vypíná přepínačem na boční straně. Test proběhl s přepočtenou ohniskovou vzdáleností 90 mm. Začal jsem s časem 1/10 sekundy, ale protože jsem v průběhu testování zjistil, že stabilizace je hodně účinná, předkládám raději snímky s časem 1/5 sekundy. Testoval jsem tedy účinek 4,3 EV!

Účinek je opravdu velmi vysoký, u zrcadlovkových objektivů se s něčím takovým člověk moc často nesetká. Jednu pětinu sekundy jsem dostatečně ostře udržel ve více než polovině případů, samozřejmě další minimálně třetina byla dost neostrá a zbytek něco mezi. Při 1/10 sekundy je úspěšnost mnohem vyšší a řekněme, že 1/6 sekundy (4 EV při 90mm přepočtené ohniskové vzdálenosti) je docela bezpečný čas s cca dvoutřetinovou úspěšností. Při čase 1/4 sekundy už nebyl dostatečně ostrý ani jeden snímek.