Olympus OM-D E-M10 Mark II: podařené retro

Olympus je spolu s Panasonicem zakladatelem CSC kategorie. Ke stylovým PENům později přibyla i profesionálnější řada OM-D s elektronickým hledáčkem. Nepatřila ale k nejlevnějším, a tak se časem objevil model E-M10, který sice přišel o pár funkcí, ale byl za podstatně zajímavější cenu. Nyní tu máme jeho nástupce v podobě modelu OM-D E-M10 Mark II, který má méně kompromisních řešení a technologicky je na tom velmi dobře. Najdete tu známý 16MPx 4/3" snímač, elektronický hledáček dostal vysoké rozlišení 2,36 milionu bodů, najdete tu dokonce i 5osou stabilizaci obrazu a zapracovalo se také na videu. Najdete tu 1080p60 video s možností ALL-I záznamu. Proti výkonnějším modelům mu tak moc nechybí, nicméně budete muset postrádat např. zvýšenou odolnost vůči počasí.

 

Recenze Olympus OM-D E-M10 Mark II

Videorecenze fotoaparátu Olympus OM-D E-M10 Mark II s ukázkami ovládání a testovacími Full HD videosekvencemi.

 

 

U řady OM-D vycházel Olympus z designu staré kinofilmové řady OM a nutno říci, že fotoaparát má skutečně podařený retro vzhled. Ten je ale samozřejmě uzpůsoben požadavkům moderní doby. Zpracování většiny částí je velmi dobré, tělo je tuhé, výtku mám ale ke krytce baterie, která jako by k fotoaparátu ani nepatřila (čouhá ven, nelícuje se spodní stranou a je volnější).

Držení přístroje je dostatečné, nicméně malý přední grip limituje fotoaparát pro použití s menšími a lehčími objektivy. V testu jsme měli ale také dodatkový grip ECG-3 a s tím to byla úplně jiná káva.

Na přídi vidíte bajonet a za ním 4/3" senzor. První kusy tohoto modelu mohly mít problém s uvolňováním objektivů v bajonetu (týkalo se těch objektivů, které měly plastový bajonet). Zde byl problém přesně opačný. V testu byly jen objektivy s kovovým bajonetem a mohu říci, že tak tuhou patici jen tak někde nenajdete. Odjistit a namontovat objektiv je záležitost nemalé síly. Výměna objektivu je tak něco, co si raději odpustíte, pokud nemusíte (umocněno je to tím, že MFT objektivy jsou zpravidla malé a není je při odjišťování pořádně zač chytit, přestože všechny mají speciální vroubkování po stranách). Z tohoto pohledu napravo vidíte tlačítko pro odjištění objektivu a nahoře je ještě dioda samospouště, která také může přisvětlovat autofokusu.

Prvním testovaným objektivem byl maličký M.Zuiko Digital 14-42mm 1:3.5-5.6 EZ Pancake. Ve složeném stavu je skutečně miniaturní, takže celou E-M10 Mark II i s tímto objektivem můžete strčit i do kapsy zimní bundy. Při startu přístroje se objektiv sám vysune a prodlouží se na více než dvojnásobek. Zoom je elektronický, způsob připomíná spíše páčkové ovládání než kroužkové. Ovládá se sice zoomovacím kroužkem, tím se ale neotáčí o nějaké velké úhly a jen se lehce pootočí vpravo nebo vlevo (podobně jako se naklápí zoomovací páčky u kompaktů).

V menu můžete volit rychlost zoomování, osobně se mi pro focení líbila nejvíc ta nejvyšší. Citlivost by mohla být trošku lepší, neboť malé pootočení nic nedělá a když trochu přidáte, může se zoom změnit až moc. Přibližné zoomování je tedy výborné, dostatečně rychlé, ale pokud chcete dělat opravdu mikro-korekce každého milimetru ohniskové vzdálenosti, to už je trochu komplikovanější (rozhodně ne nemožné). Do konce testování jsem si nezvykl, že zoomuje se otočením kroužku vlevo (proti směru hodinových ručiček) a odzoomovává se naopak. Čekal bych to opačně nebo alespoň mít možnost si to v menu nastavit.

Ostřící kroužek má elektronickou vazbu, ta je rychlá a přesná s dobře zvoleným převodem. Fotoaparát umožňuje zvětšit náhled, díky čemuž se manuálně ostří velmi snadno. Za slabého světla (stín v pokoji osvětleném jednou 40W žárovkou) počítejte s výrazným šumem, přesto ale při výraznějších hranách ještě jde ostřit. Můžete si zapnout i focus peaking, ten ale dělá obraz za horšího světla ještě tmavším, takže je spíše kontraproduktivní. Navíc "ostrá hrana" pro něj často vzniká na zrncích šumu, takže doporučuji tuto funkci spíše vypnout a spolehnout se na zvětšení. Objektiv spolupracuje s 37mm filtry.

Druhým objektivem, se kterým si ukážeme pár fotografií v galerii, byl populární světelný Olympus M.Zuiko Digital 45mm 1:1.8. Jde o malý, skladný a překvapivě levný objektiv. Také využívá 37mm filtrů. Drtivá většina snímků v recenzi ale bude pořízena zoomovacím pancakem.

Z horní strany vynikne její složitost. Najdete tu opravdu hromadu tlačítek a koleček. Je vidět malé rozměry přístroje a velmi skladný pancake objektiv. Také si můžete všimnout, že základní grip opravdu není moc velký.

S doplňkovým gripem je držení mnohem lepší a takto měl grip vypadat ve standardním stavu.

Na levé straně je páčka pro zapnutí přístroje. Ta se ovládá velmi příjemně. Jde to i jedním prstem (zatlačením zadní části doprava - proti směru hodinových ručiček), o něco lepší je to ale pootočením dvěma prsty. Vidíte tu i zajímavé zapínání interního blesku, který vysunete druhým pootočením páčky směrem vpřed. Nalevo je funkční tlačítko Fn3, kterému můžete přiřadit téměř libovolnou funkčnost (já si tu dal např. okamžité přepínání automatického a manuálního ostření, volba ale závisí na vás). Vidíte zde také označení modelu a jeden ze dvou mikrofonů pro stereo zvuk.

Ačkoli se tedy fotoaparát ani netváří, že by měl interní blesk, opravdu ho tu najdete (kaplička připomíná spíše místo pro hranolový hledáček klasických zrcadlovek, což tu ale pochopitelně není). Nejde o žádného výkonnostního přeborníka, má směrné číslo 8,2 při citlivosti ISO 200.

Pravá strana je ještě komplikovanější. Máte tu klasické kolečko fotografických režimů, chod je rozumně tuhý, aretace dostatečně silná. Dále tu máte dvě otočná kolečka s o něco jemnější aretací pro nastavení expozičního času, clony nebo korekce expozice. Zde musím Olympus nade vše chválit, protože si můžete vybrat, co kterým kolečkem nastavit a kterým směrem (někomu více vyhovuje navyšovat směrem doprava, někomu doleva). Takže např. mně původní nastavení nevyhovovalo a korekci expozice jsem si dal na zadní kolečko, zatímco clonu a čas dopředu, směr vpravo vždy hodnoty navyšoval. Paráda.

Páčka spouště má rozumný odpor pro namáčknutí i domáčknutí, zde opět kladné hodnocení. Zajímavostí je to, že po vyfocení na chvíli zčerná obraz (to je u CSC běžné), ale fotografie se ukáže až tehdy, když se uloží na kartu. Do té doby pokračuje live view, takže to vypadá asi následovně: vidíte obraz, zmáčknete spoušť, obraz na moment zčerná, poté pokračuje live view a zobrazování toho, co se aktuálně děje (fotografie se mezi tím ukládá), načež se za chvíli objeví vyfocený snímek, tedy scéna zachycená před nějakou dobou. Toto "cestování v čase" je vskutku zvláštní.

Tlačítko Fn2 je dalším funkčním tlačítkem. Můžete mu nastavit téměř libovolnou funkci, ve výchozím stavu je tu "mutli-funkce". Jeho stisknutím, držením a točením voliče můžete vybírat mezi nastavováním několika vybraných parametrů, samotným stisknutím aktivujete poslední zvolenou funkci (nastavování parametru). Nakonec jsem si tu ale dal přepínání RAWů. Máte tu také červené tlačítko pro nahrávání videa. Prodleva je lehce přes jednu sekundu, naopak nahrávání je utnuto zhruba 0,4 sekundy před zmáčknutím tlačítka (rozumějte, nezaznamená se posledních 0,4 sekundy). Po stranách je vidět ouška na provlečení popruhu.

Na zádi najdete 3,0" displej s rozlišením 1,037 milionu bodů (720×480 RGB bodů). Je výklopný o zhruba 45° směrem dolů a lehce přes 90° směrem nahoru. Potěší také to, že je dotykový. Ťuknutím na displej tak můžete rychle vybrat ostřící bod (nemusíte jej tedy vyklikávat) a rovnou i snímek vyfotit. Zde opět chválím, že Olympus dává uživateli možnost a vyfocení snímku není povinné. To jsem si tedy zrušil a dotykem jsem jen polohoval AF bod. Dotyk lze využít i k nastavování některých položek v menu. Obrazu není moc co vytknout, je ostrý a detailní, ze stran lehce klesá kontrast, ale to je tak vše.

Elektronickému hledáčku bylo zvýšeno rozlišení z 1,44 milionu bodů na 2,36 milionu (1024×768 RGB pixelů). Díky tomu je obraz detailnější a opravdu velmi pěkný. Za slabšího světla (již zmíněný pokoj s nepřímým osvětlením 40W žárovkou) se obraz už pochopitelně trhá, expozice je delší a úplně plynulé to není. Někdo to bude považovat za nepoužitelné, osobně v tom ale nevidím problém (nevidím důvod proč fotoaparátem pohybovat tak moc rychle, aby to trhání obrazu bylo skutečně problematické).

Olympus zde přidal "realistický" mód hledáčku, který má simulovat optický hledáček zrcadlovek. Vypíná tedy projevy korekce expozice, vyvážení bílé a dalších efektů. Musím říci, že pokud sledujete scénu jedním okem v reálu a druhou přes hledáček, opravdu vám to barevně a jasově přijde, že jde o hledáček optický a nikoli digitální. Chválím i automatické přepínání displeje a hledáčku. Hledáček má 1,23× zvětšení, což dává 0,615× po přepočtu. Není tedy extrémně velký, ale rozhodně si neudělá ostudu a jeho velikost je dost slušná.

Na pravé straně hledáčku je patrné tlačítko pro přepínání hledáčku a displeje, ale automatika funguje pěkně, takže tlačítko ani nebudete potřebovat. Vzadu nahoře vpravo je malý grip, který vylepšuje držení přístroje (místo pro palec), na něm je funkční tlačítko Fn1. Opět opakuje nabídku funkcí jako u Fn2 a Fn3. Vedle displeje je i reproduktor.

Tlačítko MENU spouští hlavní menu přístroje, které má velké množství položek a u fotoaparátu můžete konfigurovat opravdu skoro všechno. Tlačítkem INFO pak měníte zobrazení displeje. Dále tu máme čtyřsměrný ovladač, který má uprostřed potvrzovací tlačítko OK. Tím lze také spustit quick menu. Šipky mohou mít více funkcí. Jednak dovolují pohyb v menu, jednak je možné jimi upravovat polohu AF bodu bez spouštění jakéhokoli menu. Kliknete a bod se posune. Přesto budu kritizovat. Tlačítka jsou to titěrná, mohla by být větší a více vystouplejší. Po hmatu (když se díváte do hledáčku) jen dost těžko nahmatáte na první pokus ten směr, který chcete nastavit. Po chvilce cviku se odhad zlepší, ale dostatečně ergonomické to skutečně není.

Pokud ale takto nechcete polohovat AF body, můžete tuto funkci zrušit a každá šipka pak dostane svou speciální funkci. Ta vlevo spouští režim výběru polohy AF bodu (prvním stiskem jej spustí, pak už všechny šipky mění polohu AF bodu), horní šipka pak aktivuje režim nastavení expozice (vpravo/vlevo korekce expozice, nahoru dolů úprava clony nebo času). Toto je pevně dáno, šipky vpravo a dolů pak mají funkci funkčního tlačítka a můžete jim uživatelsky přiřadit to, co mají dělat. Následuje červené tlačítko pro mazání snímků a modré pro vstup do režimu prohlížení.

Na pravé straně je vidět malý grip, ouško na provlečení popruhu a krytku prostoru pro porty.

Po jejím odklopení se objeví HDMI a multikonektor (pozor, nejde o micro USB).

Na levé straně není vidět nic významného. Můžeme se podívat na vysunutí objektivu do pracovní pozice.

Vespod je vidět kovový závit pro stativ v ose objektivu. Můžete si všimnout také krytky prostoru pro Li-Ion akumulátor a paměťovou kartu.

Fotoaparát využívá akumulátor BLS-50 s napětím 7,2 V a kapacitou 1210 mAh (8,7 Wh). Fotoaparát podporuje paměťové karty SD, SDHC a SDXC, a to včetně verzí s UHS-I a dokonce i UHS-II rozhraním. To je tedy něco, co neumí ani Sony A7R II, která by něco takového na rozdíl od 16MPx Olympusu zoufale potřebovala. Zde má Olympus další pochvalu. Snad jen kdyby slot pro karty byl ze strany a ne zespod (pro snazší výměnu karty na stativu), bylo by to lepší.

První dojmy z Olympusu OM-D E-M10 Mark II jsou dosti pozitivní. Další kapitoly se pak podrobněji podívají na to, jak si skutečně stojí v praxi při focení.