Panasonic Lumix GX9: postřehy z praxe

2.7.2018, Milan Šurkala, recenze

Dnes se podíváme na nový CSC fotoaparát Panasonic Lumix GX9 s výklopným elektronickým hledáčkem. Slibuje rychlé ostření, 4K videosekvence a také velmi účinnou stabilizaci. Jak si povede v našem testu?

Kapitoly článku:

Panasonic Lumix GX9: postřehy z praxe
Ostření, expozice, videosekvence, výdrž, displej
Digitální šum
Protisvětlo a optický zoom
Další funkce, noční a standardní scéna
Galerie ilustračních snímků
Závěr

Zaostřování

Panasonic už tradičně použil DFD ostření, které sice funguje na bázi detekce kontrastu, ale díky rychlému vyčítání pixelů je schopno porovnat dva různě zaostřené náhledy a z toho odvodit fázový posun. Při běžném focení je tak ostření opravdu extrémně rychlé (překonává většinu zrcadlovek a jejich objektivů) a rovněž většinou naprosto přesné. Počítat tak můžete se zaostřením za 0,1 až 0,15 sekundy. V jednobodovém režimu (který dle mého názoru jako jediný nevyužívá DFD) se ostření prodlužuje na zhruba 0,8 až 0,9 sekundy.

Pak tu najdete několik zónových režimů, kdy lze mít jednu nebo více zón, mohou být vybírány poměrně solidní automatikou, lze je polohovat i ručně např. pomocí dotykové obrazovky (ostří se pak na plošku 9×9 zón, což je poměrně dost, většinou to pak chce přepnout na jednozónové ostření, kde lze také měnit velikost zón). Nechybí ani ostření se sledováním, kde funkce sledování funguje vskutku výborně. Pokud se chytne (což se ne vždy povede), drží se objektu jak klíště. Ten se může pohybovat, zvětšovat, zmenšovat a fotoaparát pořád drží. Vynikající je také detekce tváří s dobrou úspěšností, rychlostí a detekcí očí.

Vedle jednorázového ostření AFS je zde i průběžné zaostřování AFC. Jak už je u Panasonicu zvykem, na kontrastní zaostřování funguje dost slušně, na fázové mu ale v některých případech ještě něco chybí. Přestože se v menu dá nastavit priorita zaostření (fotoaparát by neměl fotit, pokud nezaostří), v praxi toto fungovalo spíše v AFS režimu, ale nikoli v AFC. Tam spustil závěrku i při rozostřeném (ještě nezaostřeném) obrazu.

expoziční čas 1/8 s, clona F5,6, citlivost ISO 5000, ohnisko 60 (120) mm, klikněte pro zvětšení

Tradičně skvělou oblastí je citlivost ostření. Výrobce slibuje schopnost ostřit od -4 EV a je opravdu až neuvěřitelné, na co vše zaostří. Noční focení z ruky je tak i díky perfektní stabilizaci docela brnkačka. Výše uvedený snímek si můžete prohlédnout i v RAW formátu.

Ještě se v rychlosti podíváme na manuální ostření. To se stejně jako AFC zapíná páčkou vzadu. V menu si samozřejmě můžete aktivovat automatické zvětšování náhledu, ten může být malý nebo může zabírat celou plochu displeje. Tento zvětšený náhled lze také částečně polohovat (nemusí zobrazovat jen prostředek).

Nastavení expozice, automatika

Expoziční nastavení jsou tradičně bohatá. Pokud jde o expoziční časy, pak tu máte rozsah od 1/4000 sekundy do 60 sekund s mechanickou závěrkou. K dispozici je také ta elektronická, která začíná už na 1/16000 sekundy, nicméně jejím maximem je 1 sekunda. Komu se nechce drbat se závěrkami, nechť si nastaví automatiku. Ta při 1/5000 sekundy a kratších časech sama nahodí elektronickou verzi. Máme zde i zpoždění závěrky od 1 do 8 sekund (vzhledem k tomu, že ta mechanická byla přepracována, nebude to asi ani potřeba).

Citlivosti mohou být od ISO 200 do ISO 25600, režim rozšíření pak zavádí ISO 100. Automatice můžete nastavit horní limit na ISO 400 až 25600 (po 1EV krocích). Také je tu možnost volit nejdelší čas, při kterém se už začne navyšovat ISO citlivost. Ten může být od 1/16000 sekundy do 1/30 sekundy po 1/3EV krocích a pak až do 1 sekundy po 1EV krocích. Fotoaparát se v tomto případě drží pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti, nicméně nedovolí jít přes 1/60 sekundy (i pokud je ohnisková vzdálenost kratší než 60 mm). To se stane pouze tehdy, pokud nestačí maximální citlivost.

Rozsah clon je záležitostí objektivu. Fotoaparát mě nicméně překvapil tím, že se nebál clonit, a to možná až trochu moc (chodil i na F10 a výše, což je u Micro Four Thirds už trochu zbytečné). Měření expozice je docela v pořádku. Občas mi přišlo, že má tendenci trochu podexponovávat, čehož si všimnete zejména v protisvětle. Tradičně výborné jsou i možnosti expozičního bracketingu, který dovoluje vyfotit 3, 5 nebo 7 snímků s rozdíly až 1 EV mezi expozicemi. Lze si volit i pořadí a zda se vyfotí v sekvenci na jedno zmáčknutí nebo každý snímek budete muset vyfotit zvlášť. Kromě toho jsou zde i bracketingy clony, zaostření a vyvážení bílé. V přístroji nechybí ani HDR a multiexpozice.

Videosekvence

Lumix GX9 nepřekvapí, že podporuje 4K videosekvence (3840×2160 pixelů), to už dnes umí snad všechny fotoaparáty této značky. Spokojit se však budete muset s 30 snímky za sekundu. Vyšší snímkovací frekvence jsou vyhrazeny např. modelům G9 nebo GH5. Ve Full HD (1920×1080 pixelů) je nicméně možné použít i 60 fps. Detaily jsou vynikající jak ve 4K, tak i ve Full HD. Zamrzí však výrazný crop faktor ve 4K rozlišení (snímač vyčítá 8MPx plochu z prostředku senzoru), a to i s vypnutou elektronickou stabilizací. Zatímco Full HD video si zachovává plný úhel záběru, u 4K je viditelně užší.

fotografie (poměr stran 16:9)

Full HD video

4K video

Stabilizace je výborná, totéž se týká plynulé změny expozice a možnosti nastavení. Zatímco ve fotografických PASM režimech si na expozici nesáhnete (maximálně na korekci expozice), je zde i speciální videorežim, kde už máte větší možnosti volby. Předně si můžete vybrat kterýkoli z expozičních režimů (má zde tedy PASM režimy pro video). Expoziční časy mohou být od 1/25 sekundy do 1/160000 sekundy, v případě manuálního režimu a MF lze navolit dokonce 1/2 sekundy pro pohybové rozmazání. Potěší, že i v režimu M je k dispozici automatická ISO citlivost. Chválím také to, že clonu lze ovládat pomocí dotykového displeje a v průběhu natáčení videa se tak clona mění potichu a bez otřesů (skoky jasu však jsou nadále vidět).

Ukázky 4K30p videosekvencí z fotoaparátu Panasonic Lumix GX9.

Že fotoaparát nemíří do high-endu, je patrné nejen kvůli absenci již zmíněného 4K/60p, ale chybí také zpomalené (slow-motion) videosekvence a marně byste tu hledali i třeba jack na připojení externího mikrofonu. To je docela škoda. Fotoaparát podporuje záznam do MP4 (max. 4K/30p při 100 Mbps, resp. Full HD 60p při 28 Mbps), je však možné využít i AVCHD s maximálně Full HD rozlišením při 50p a datovém toku 28 Mbps.

Samozřejmostí budou i ukázky, na kterých budete moci posoudit kvalitu videa a třeba také to, zda si s formátem videa bude rozumět váš konvertor videa. Je zde jedno AVCHD video (13 sekund, 46 MB) a v MP4 formátu pak Full HD ukázka (11 sekund, 36 MB) a 4K video (15 sekund, 170 MB).

Výdrž baterie

Panasonic Lumix GX9 používá akumulátor DMW-BLG10 (7,2 V, 1025 mAh). Jeho výdrž ale není zrovna moc vysoká. Při testu jsem baterii nabíjel několikrát a průměr ze tří nabití činil 255 fotografií a 9 minut videa na jedno nabití.

Displej

Tato kapitolka se pak bude věnovat zobrazení displeje. Poněvadž fotoaparát pořizuje 4:3 snímky a displej má poměr stran 3:2, je při focení nevyužita část po stranách (u 16:9 videa jsou to zase horní a spodní části). Lumix GX9 dovoluje také zobrazit stavový displej a náhled scény je pak jen v hledáčku.

Při manuálním ostření se pochopitelně zvětšuje náhled scény a je možné jej i polohovat. Vpravo pak vidíte menu pro výběr expozice. Červeně jsou zobrazena nastavení, která vedou ke špatné expozici (příliš tmavá nebo světlá)

Zde si ještě ukážeme menu pro výběr ISO citlivosti a tzv. quick menu, kde si lze rychle vybrat některá z nastavení. Lépe se ovládá dotykem, s tlačítky je to trochu komplikovanější.

V režimu videa si lze vlevo nahoře kliknout na název expozičního režimu a pak si můžete vybrat kterýkoli z nich (PASM). Pravý snímek ukazuje hlavní menu přístroje.

V neposlední řadě se podíváme na zobrazení již vyfocených fotografií. To může být celoplošné a doplněné o základní expoziční údaje. Můžete si zobrazit i menší náhled s větším počtem zobrazených informací.