Stativ Rollei C5i-II s kulovou hlavou T3S

Dnes pokračujeme v testech stativů a v redakci se nám dočasně usídlil hliníkový model Rollei C5i-II s kulovou hlavou T3S. Proti minule testovanému modelu Compact Traveller No.1 jde o vyšší třídu, což je vidět na první pohled. Stativ je mnohem větší i těžší a působí ještě bytelněji. Vždyť sám o sobě váží téměř 1,5 kilogramu a s hlavou jeho hmotnost přesahuje 1,8 kg. Tento kousek se už pronese.

Rollei C5i-II má ve složeném stavu 44,5 centimetru. Středový sloupec je v takovém případě vytažený do maxima a nohy jsou přetočené o 180°. Stativová hlava se tak schová mezi nohy stativu. Při nejmenším úhlu rozevření je minimální výška podložky 57 centimetrů. Protože ale nohy lze rozevřít mnohem více, můžete se dostat opravdu hodně nízko.

Dvě nohy jsou klasicky kovové, třetí z nich je obalena pěnou, díky čemuž jednak v zimě nestudí a jednak ukazuje nohu, kterou lze odšroubovat a vytvořit z ní monopod, k čemuž se dostaneme v poslední kapitole recenze.

Systém nastavování úhlů jednotlivých nohou stativu je stejný jako u nedávno testovaného Compact Traveller No.1. Jsou zde zuby a pojistky do nich zapadající. Když pojistku zmáčknete, můžete nastavit jiný úhel a puštěním pojistky noha zapadne do předpřipraveného zubu. K dispozici je několik úhlů rozevření (naměřil jsem cca 22°, 47°, 80° a téměř 180°vzhůru nohama). Chod je velmi tuhý, na rozevření je potřeba poměrně velkého množství síly.

Na prvním snímku v recenzi jste viděli střední rozevření, zde je pak vidět to nejmenší.

Středový sloupec je jištěn pojistkou a díky kolejničce z jedné strany a zubu v těle stativu nehrozí, že by se sloupec mohl pootočit (nemá jak).

Na tomto snímku je středový sloupec vytažen úplně až nahoru a nohy rozevřené do úhlu zhruba 80°. Sloupec pochopitelně můžete vyjmout úplně, otočit a fotit s otočeným fotoaparátem klidně úplně od země.

Jenže to ani zdaleka není konec veškeré legrace. Středový sloupec lze vytáhnout (musíte odšroubovat spodní šroub s háčkem), ze sloupce odšroubovat patici pro stativovou hlavu, sloupec "zahodit" a šroub s háčkem a patici k sobě přišroubovat (šroub v patici se dá vytáhnout a lze jej přišroubovat oběma směry, jak 3/8" koncem pro montáž hlavy, tak 1/4" koncem pro montáž fotoaparátu). Takto jsem naměřil minimální výšku 25 cm (Rollei udává 22 cm, ale tam nevím, kterou konfiguraci měl na mysli, tato to není - leda při sklopení destičky na stranu při focení na výšku).

Takto to pak vypadá i s nasazenou stativovou hlavou. Výška stativu se opravdu hodně sníží.

Zde si ukážeme ještě onen šroub ze spodní části středového sloupce. Má zajímavý tvar, což je způsobeno tím, že jde současně o trojitý háček pro zátěž, která má zvýšit stabilitu stativu.

Jednoduše jej jen vytáhnete a něco na stativ pověsíte. Může se tím zvýšit stabilita stativu, která je nicméně i tak opravdu hodně dobrá.

Nohy jsou ze čtyř segmentů, tři jsou tedy výsuvné. Pojistky stačí pootočit o čtvrtinu otáčky a můžete to tak provést jednou rukou najednou pro všechny zároveň. Samozřejmě zajišťování už musíte provést u každé zvlášť.

Pochopitelně můžete sundat gumové krytky a dostat se ke kovovým hrotům. Kdybyste náhodou krytku ztratili, Rollei dodává se stativem tři náhradní.

Na této fotografii vypadá stativ poměrně tence, ale pocit z něj je přesně opačný a i z nejtenčího segmentu (tloušťka 16 mm) máte pocit, že jde o pěkně tlustou trubku. Stabilita stativu je velmi slušná. Testoval jsem jej s fotoaparátem Samsung NX11 (353 gramů) a objektivem Jupiter-21M (200mm F4, tedy 308mm po přepočtu, 980 gramů) a manuální ostření bylo poměrně snadné. Ano, obraz se sice při točení ostřícím kroužkem trochu chvěl, byl nicméně stabilnější než v případě Compact Traveller No.1. Rovněž u videa při točení musíte počítat s jemnými vibracemi a mírným roztřesením obrazu např. při ostření, ale to už je dáno spíše samotnou destičkou hlavy než stativem.

Tímto jsme si představili spodní část stativu, v další kapitole se podíváme na kulovou hlavu T3S a posléze i na možnost konverze na monopod.