Zrcadlovka a já: Antiexpedičníci
29.4.2011, Jana Bártová, fejeton
V poslední době je potkávám takřka na každém kroku. Nejde jen o to, že by prostě nechtěli jezdit na fotoexpedice. Oni je vášnivě nesnáší. Jako by na ně měli silnou alergii. V některých případech možná dokonce i astma.
Projevuje se to různými způsoby. Tak předně, alergickou reakcí na jakoukoliv zmínku o fotoexpedicích. Je to stejné, jako by si alergik na pyly šel na jaře lehnout doprostřed rozkvetlé louky. Pravděpodobně mu otečou oči, začne smrkat a kýchat a poběží se schovat dovnitř do domu. Antiexpedičník nemá kašel ani rýmu, zato se začne rozčilovat a prskat kolem sebe, kdykoliv ho někdo neprozřetelně na nějakou takovou akci pozve.
V horším případě má potřebu se vyjadřovat k podobným akcím i virtuálně. Jakoby ho snad někdo nutil. Místo, aby se zdržel případných projevů, poučuje jednotlivé účastníky diskuzí o tom, proč jsou podobné akce k ničemu. Ještě v horším případě je nepřesvědčuje, ale rovnou jim nadává.
Dalším výrazným alergickým projevem je přílišná snaha o samostatnost. Když se vrátím příměrem do světa alergií, je to něco podobného jako samoléčba homeopatiky. Když se lék podá s dostatečnou dávkou nadšení a optimismu, může fungovat. V tomto případě jde o samostatnost za každou cenu. Když už takový antiexpedičník náhodou někam vyrazí, musí to být s velkou pompou a tak, aby o tom věděli všichni kolem. Především to musí vědět fotografičtí kolegové na fóru i mimo něj.
Nebere s sebou nikoho, dokonce ani manželku, i kdyby ho o to náhodou požádala, což stejně nepožádá. Jeho cílem je objevit a vyfotit něco, co před ním ještě nikdo neobjevil, ani nevyfotil. Na tomto cíli trvá a snaží se ho dosáhnout za každou cenu. Ovocem své práce se poté musí náležitě pochlubit. Přitom dává jasně najevo, jak jeho řešení dokonale funguje a jak jsou jeho fotografie mnohem lepší, než by se kdy na nějaké fotoexpedici vůbec podařilo pořídit.
K vůbec nejhorším projevům silné alergie patří silné alergické vyrážky, potíže s dýcháním a dokonce celkový kolaps organizmu. Něco takového se naštěstí stává jen velice zřídka, i antiexpedičníkům. Taková výjimečná situace může nastat v případě, že jej začnete přesvědčovat, že nemá pravdu a dokonce mu předložíte konkrétní důkazy toho, že se mýlí, například konkrétní fotky. V lepším případě to bude jen svědivá vyrážka bez fatálních následků.
Antiexpedičník se podrbe, pomyslí si, že má stejně pravdu a dál to nebude řešit. Pokud ano, může dojít k hádce a k totálnímu kolapsu organizmu. Zde nemají logické argumenty hovořící pro a proti expedicím žádnou váhu. Hlavní roli totiž hrají emoce a přístup konkrétního člověka. Ať tak či onak, antiexpedičníci jsou důležití. Právě díky nim si své pospolitosti více vážíme, a když už se nám náhodou nějaká ta fotoexpedice podaří, o to více si ji užijeme. Stejně jako si oni užívají své samostatné výpravy za fotkami.
V horším případě má potřebu se vyjadřovat k podobným akcím i virtuálně. Jakoby ho snad někdo nutil. Místo, aby se zdržel případných projevů, poučuje jednotlivé účastníky diskuzí o tom, proč jsou podobné akce k ničemu. Ještě v horším případě je nepřesvědčuje, ale rovnou jim nadává.
Dalším výrazným alergickým projevem je přílišná snaha o samostatnost. Když se vrátím příměrem do světa alergií, je to něco podobného jako samoléčba homeopatiky. Když se lék podá s dostatečnou dávkou nadšení a optimismu, může fungovat. V tomto případě jde o samostatnost za každou cenu. Když už takový antiexpedičník náhodou někam vyrazí, musí to být s velkou pompou a tak, aby o tom věděli všichni kolem. Především to musí vědět fotografičtí kolegové na fóru i mimo něj.
Nebere s sebou nikoho, dokonce ani manželku, i kdyby ho o to náhodou požádala, což stejně nepožádá. Jeho cílem je objevit a vyfotit něco, co před ním ještě nikdo neobjevil, ani nevyfotil. Na tomto cíli trvá a snaží se ho dosáhnout za každou cenu. Ovocem své práce se poté musí náležitě pochlubit. Přitom dává jasně najevo, jak jeho řešení dokonale funguje a jak jsou jeho fotografie mnohem lepší, než by se kdy na nějaké fotoexpedici vůbec podařilo pořídit.
K vůbec nejhorším projevům silné alergie patří silné alergické vyrážky, potíže s dýcháním a dokonce celkový kolaps organizmu. Něco takového se naštěstí stává jen velice zřídka, i antiexpedičníkům. Taková výjimečná situace může nastat v případě, že jej začnete přesvědčovat, že nemá pravdu a dokonce mu předložíte konkrétní důkazy toho, že se mýlí, například konkrétní fotky. V lepším případě to bude jen svědivá vyrážka bez fatálních následků.
Antiexpedičník se podrbe, pomyslí si, že má stejně pravdu a dál to nebude řešit. Pokud ano, může dojít k hádce a k totálnímu kolapsu organizmu. Zde nemají logické argumenty hovořící pro a proti expedicím žádnou váhu. Hlavní roli totiž hrají emoce a přístup konkrétního člověka. Ať tak či onak, antiexpedičníci jsou důležití. Právě díky nim si své pospolitosti více vážíme, a když už se nám náhodou nějaká ta fotoexpedice podaří, o to více si ji užijeme. Stejně jako si oni užívají své samostatné výpravy za fotkami.
