Canon PowerShot G3 X: spousta zoomu v malém těle

Fotoaparát nabídne uživateli nejen autofokus, ale i manuální ostření. To se dá velmi snadno zapnout tlačítkem na levé straně objektivu. Zaostření lze měnit buď okružím objektivu nebo zadním otočným voličem. Vazba je v pořádku, rozumně nastavená na širších i delších ohniskových vzdálenostech, u okruží objektivu je ale převod docela do pomala (je nutné více točit, aby byla znát změna zaostření). Za horšího světla ale obraz hodně šumí a zejména u širších ohniskových vzdáleností je velmi těžké poznat, kam vlastně máte zaostřeno (pomáhá ukazatel zaostřené vzdálenosti).

U menšího zoomu totiž není takový rozdíl ostrosti, abyste poznali přesnou oblast zaostření, šumu je hodně a ani focus peaking si neškrtne. To, že fotoaparát nemá hledáček a v ruce to neudržíte stabilně, abyste byli schopni posoudit ostrost, je další problém. Za dobrého světla je ale focus peaking dobrým pomocníkem.

Nyní přejděme k autofokusu. Fotoaparát nabídne jednorázové ostření One Shot a průběžné ostření po namáčknutí spouště Servo. Musím říci, že průběžné ostření je poměrně svižné a pro běžné focení je jeho rychlost dostatečná. Co se týče výběru AF bodů, moc režimů tu nenajdete. Je tu jeden bod, který můžete velmi snadno polohovat dotykově na displeji (možnosti nastavení jsou takřka nekonečné, nejde o několik málo vybraných bodů, ale v podstatě můžete klikat kam chcete s velkou jemností). Dále následuje automatický výběr s detekcí tváří. Ve většině případů vybírá body dost inteligentně. Detekce tváří je dost rychlá a nachází tváře i v dost těžkých úhlech, na druhou stranu se místy vyskytnou i falešné detekce.

Rychlost ostření je dostatečná. Na nejširší ohniskové vzdálenosti činí velmi pěkných 0,25 sekundy, na maximálním zoomu se to liší podle míry předostření. Pokud bylo předostřeno z předchozího snímku, dostanete se někam k 0,4-0,45 sekundy, jinak se to běžně pohybuje mezi 0,55-0,85 sekundy. Pokud fotoaparát zahlásí správné zaostření, bývá dobře zaostřeno. Problémem je spíše to, že se sem tam stává, že ukáže žlutý rámeček (signalizující, že nebyl schopen zaostřit). A to i v takových podmínkách, kdy k tomu nebyl důvod. Stejně jako u PowerShotu G7 X doporučuji používat malou velikost AF bodu, protože s velkým AF bodem občas nemáte šanci zaostřit na něco v popředí. Jakmile je něco v blízkosti AF bodu v pozadí, velmi rád na to zaostří a na objekt v popředí se vykašle.

Do zhruba 100mm ohniskové vzdálenosti můžete ostřit z cca 3 centimetrů. To je dobré pro makro, neboť lze využít užšího úhlu záběru (nestíníte si, na snímku je málo pozadí). Maximální přepočtené zvětšení se přesto dostalo jen na cca 0,85×, což není sice mnoho, ale právě díky rozumnému zoomu to stačí na velmi pěkné makro snímky. Z 1,0" ultrazoomu je Canon PowerShot G3 X rozhodně nejlepším fotoaparátem pro snímání makra a je s ním skutečně velká zábava.

Poté už minimální ostřící vzdálenost rychle roste do zhruba 300mm ohniskové vzdálenosti, kdy potřebujete být vzdáleni cca 80 centimetrů. Poté se to ale už nezhoršuje a podobné údaje platí i pro maximální zoom, kdy je potřeba být 84 cm daleko. Postupně se tak zvětšení zase zlepšuje a na maximálním zoomu dosahuje velmi pěkné hodnoty 0,4×.

Maximální zvětšení můžete vidět na tradičním snímku kleští. Zvětšení vypadá o něco lépe, než by napovídala čísla. Makro předsádku nenasadíte, objektiv totiž nemá standardní závit. To je škoda, neboť přiložením předsádky Raynox DCR-150 před objektiv na maximálním zoomu jsem dostal 2,3× přepočtené zvětšení. Jak již bylo řečeno, předsádku nepřipevníte (Raynox by šel nasadit i bez závitu, jenže na to má G3 X úzký průměr okolo přední čočky objektivu).

 

Canon PowerShot G3 X má klasickou nabídku expozičních režimů zahrnující automatiku, prioritu clony, času a manuál, který je doplněn i režim bulb. Metody měření rovněž nijak nepřekvapí, je zde poměrové (celoplošné) měření, dále celoplošné se zdůrazněným středem a bodové. Protože fotoaparát nemá hledáček, odhaduje se jas scény v terénu občas dost obtížně (na ostřejším slunci vypadají snímky velmi podexponovaně, ačkoli to ve skutečnosti vůbec nemusí být pravda). V reálu je měření docela spolehlivé, místy se hodí mírná korekce do plusu nebo minusu (např. v lese, kdy jsou snímky spíše světlejší, než by měly být). Korekce expozice má rozsah od -3 EV do +3 EV.

Rozsah expozičních časů začíná na hodnotě 1/2000 sekundy, končí pak na 30 sekundách. U citlivostí máte rozsah od ISO 125 do ISO 12800. Automatice lze nastavit rozsah ISO 125-400 až ISO 12800, přičemž horní limity jsou nastavitelné po 1/3 EV. Chválím, že Canon umožňuje použít automatické ISO i v manuálním režimu expozice (nastavíte clonu a čas, fotoaparát dopočítá ISO). V manuálním režimu expozice lze dokonce kombinovat automatické ISO a korekci expozice! Skvělé.

U automatické ISO citlivosti si mimo maximální volitelné ISO citlivosti můžete vybrat také to, jak rychle či pomalu bude zvedat ISO. To je sice výborná myšlenka, ale u nedávno testovaných Canonů (např. PowerShot G7 X nebo G1 X Mark II) to fungovalo naprosto nelogicky a ze tří nabízených možností nebyla dobře použitelná ani jedna. PowerShot G3 X situaci konečně mění. Upřímně řečeno, k lepšímu i horšímu.

Nastavení "pomalá" se nyní stalo časem 1/15 sekundy za každých okolností v celém ohniskovém rozsahu (pokud by to vedlo k přeexpozici, tak se samozřejmě použije kratší čas). Nicméně citlivost se zvedá tak, aby čas nebyl delší než 1/15 sekundy. Takže to znamená přespříliš dlouhé časy při větším zoomu. Nastavení "rychlá" je opět naprosto opačný extrém. Pokud to jde, drží časy 1/1000 sekundy a kratší. Opět v celém ohniskovém rozsahu. Tentokrát naopak zbytečně krátké časy při malém zoomu.

Nastavení "standardní" nicméně konečně dostává trochu smysl a více použitelnosti. Na nejširším úhlu záběru je nastavení krátké (při 24mm ohniskové vzdálenosti zvedá ISO do 1/60 sekundy), naopak při maximálním zoomu jde spíše do trochu delších časů a hraničním časem je 1/320 sekundy při 600mm přepočtené ohniskové vzdálenosti. To už je vcelku rozumné. Patrně zde dochází k nějaké detekci pohybu, protože při jedné a téže scéně je občas schopen napařit ISO 200 i ISO 800.

Pokud jde o průběh světelnosti, již jsme říkali, že objektiv nabídne u 1" ultrazoomů největší zoom, ale daní za to je nejhorší hraniční světelnost F2,8-5,6. Jak je vidět, problém není jen v tom, že by světelnost klesala jen kvůli delšímu "konci", ona je horší v podstatě v celém průběhu ve srovnání s Lumixem FZ1000. Objektiv začíná na F2,8, ale už kousek za 40mm ohniskovou vzdáleností je na F4 a světelnost F5 přichází při cca 80mm ohniskové vzdálenosti.

To se odráží i na hloubce ostrosti, která od cca 160mm ohniskové vzdálenosti téměř odpovídá Lumixu FZ300, což je ultrazoom s maličkým 1/2,3" senzorem (jenže ten má konstantní F2,8 objektiv). V grafu vidíte i srovnání s APS-C zrcadlovkou a 16-300mm a 18-300mm objektivem. Jak je vidět, Sony RX10 maže pozadí o něco více než APS-C zrcadlovky s těmito objektivy zhruba od 100mm ohniskové vzdálenosti, Lumix FZ1000 se jim jakž takž přibližuje na maximálním zoomu, ale Canon PowerShot G3 X je na tom výrazně hůře a ani se jim nepřibližuje. To přesto neznamená, že byste nemohli s fotoaparátem mazat pozadí. Jen to prostě není tak výrazné jako u konkurence. Fotoaparát podporuje expoziční bracketing se třemi snímky s rozdílem expozic až 2 EV. Chválím také přítomnost 3EV ND filtru, který umožní fotit delší expozice i za silnějšího světla.

PowerShot G3 X vám dovolí natáčet maximálně Full HD video s rozlišením 1920×1080 pixelů při 50 snímcích za sekundu (pokud zapnete normu NTSC, zvládne i 60 fps). Je s podivem, že nenabídne 4K rozlišení jako konkurence a zapomnělo se také na zpomalené videosekvence. Takhle vypadá G3 X dost chudě. Na druhou stranu je ale nutné ocenit např. stabilizaci, která mi přišla hodně účinná.

Míra detailů je průměrná, od Full HD bych čekal trochu lepší obraz. Někdy mi to ale přišlo docela náladové. Zatímco některé videosekvence vypadaly spíše jako resamplované HD, některé byly opravdu dost detailní a pěkné. K autofokusu není co namítat, většinou pracuje přirozeně, dostatečně rychle, ale bez nepříjemných skoků. Zvuk je stereo, poryvy větru pochopitelně umí nadělat paseku. Velmi se mi líbilo krásně hladké přicloňování, to funguje výtečně.

Pokud využijete některý z PASM režimů, na expozici si moc nesáhnete (pouze na korekci expozice). Na displeji se objeví hvězdička, která umožní zamknout expozici, dalším stiskem dojde k aktivaci automatiky a ta už zase bude průběžně upravovat množství světla. Další tlačítko AF vypíná a zapíná autofokus. Toto vše můžete dělat v průběhu natáčení videa.

Na horním voliči fotografických režimů najdete i speciální režim pro video. V tomto případě už je k dispozici i manuální režim, kde si můžete sáhnout na expoziční čas (od 1/30 sekundy při všech normách a snímkovacích frekvencích), clonu i ISO citlivost. Ta může být automatická nebo navolená ručně. Bohužel tu není prioritní režim, ale to už nějak zvládnete s automatickou citlivostí. Citlivost a čas si už ohlídáte. Všechny expoziční vlastnosti lze měnit před i v průběhu natáčení videa.

Musíte počítat s poměrně vysokým datovým tokem videosekvencí, které zaberou spoustu místa na kartě. Sami se pak můžete podívat na dvě ukázkové videosekvence, jedna je venkovní (22 sekund, 93 MB), druhá pak noční (19 sekund, 81 MB). Další ukázky videa najdete ve videorecenzi fotoaparátu na YouTube níže.

 

Videoukázky z fotoaparátu Canon PowerShot G3 X

Podíváme se také na kvalitu bokehu, tedy jak jemně dokáže objektiv rozmazávat pozadí.

V zaostřené ploše je kresba dosti ostrá. Pozadí se sice nemaže nějak výrazně (na to nemá fotoaparát zrovna obrovský senzor a naopak má nepříliš dobrou světelnost), ale toto rozmazání je docela jemné. Odlesky mají místy trochu zvláštní tvary, občas se objevují tmavší místa a nejsou dokonale plné.

Po přiclonění se zvětší hloubka ostrosti a pozadí se pak méně maže. Odlesky mají výraznější okraje, bokeh je pak i v jiných oblastech trochu více nervózní.