Roman Pihan

Každý fotograf čas od času zatouží zobrazit svět jaksi netradičně, hravě, kreativně. Naše okolí tak sice nevypadá, ale co na tom. Jsou-li obrázky zajímavé a diváky baví, tak fotografie splnila svůj účel. Koneckonců - dokumentárních obrázků je všude dost, tak proč si tak trochu nepohrát…

V minulém díle jsme započali objasňovat některé vztahy související s velikostí senzoru, se zorným úhlem a přepočtem ohniska (crop faktorem). Nyní tuto tématiku doplníme o souvislost se zvětšením objektivu a s hloubkou ostrosti a všechny informace shrneme.

Digitální fotografie zavedla do té doby nepříliš běžný termín - tzv. crop faktor. Je vyvolán skutečností, že senzory digitálních fotoaparátů mají různé velikosti a dosud používané standardy (např. velikost kinofilmu) příliš nectí. Společně s crop faktorem se však vyrojila řada pojmů, které spolu souvisí – přepočet ohniska, zorný úhel, přepočet zvětšení, hloubka ostrosti atd. Pojďme v tom udělat pořádek.

V minulých dvou dílech jsme vás seznámili s částí programu fotoexpedice po Thajsku. Nyní tento seriál dokončíme a podíváme se na velmi známý ostrov Koh Phi Phi, do starodávného města Ayutthaya a zejména do lidského mraveniště Bangkoku.

V minulém díle našeho cestopisu jsme vás seznámili s fotografickou expedicí do Thajska, nyní budeme v tomto popisu pokračovat a podíváme se po okolí jižní lokality Thajska, které se nazývá Krabi.

Život fotografa je v mnohém komplikovaný. Zatímco běžný turista se spokojí s pěkným hotelem, hezkou pláží a sem tam s nějakým organizovaným výletem, fotograf hledá záběry ze skutečného života běžných lidí. Proto jsme podnikli i fotoexpedici po Thajsku.

Hloubka ostrosti je termín, který pravděpodobně mnoho fotografů již slyšelo a asi také tuší, co znamená. Přesto kolem ní panuje řada nejasností a zmatků. Pojďme se na ní podívat ryze prakticky a to jak pro potřeby kompaktních fotoaparátů, tak DSLR.

V minulém díle jsme začali s popisem formátu PDF a řekli jsme si, kdy je vhodné ho použít a kdy nikoli. Nyní se podívejme na konkrétní a praktickou práci s tímto široce rozšířeným formátem.

V minulém díle jsme pospali základní odlišnosti vektorové a rastrové grafiky. V praxi je však třeba oba formáty kombinovat a tak se pojďme podívat, které formáty jsou na to vhodné a jaké možnosti nabízejí. Podrobněji se zaměříme na nejrozšířenější formát PDF.

Dosud uvedené formáty v našem seriálu sloužily primárně pro ukládání fotografií a byly to tzv. rastrové či bitmapové formáty. Ty se hodí právě na fotografie a obrázky. V pokročilé praxi se však nelze obejít bez tzv. vektorových formátů. V čem je rozdíl?

Máme za sebou popis formátů JPEG, GIF a TIFF, což v praxi představuje drtivou většinu aplikací pro fotografy. V počítačovém světě však historicky přežívá mnoho dalších formátů a taktéž se tvoří formáty zcela nové. Podívejme se na některé z nich letem světem.

V minulém díle jsme popsali základní vlastnosti formátu TIFF. Nyní tento popis dokončíme a prakticky shrneme možnosti použití TIFFu pro fotografy.

Formát TIFF byl v minulosti velmi populární jako alternativa k formátu JPEG. Na rozdíl od JPEGu nabízí totiž možnost bezeztrátové komprese, vyšší barevné hloubky a průhlednosti. Dnes již sláva tohoto formátu poněkud opadla, protože byl na straně fotoaparátů nahrazen formátem RAW. Nicméně stále má co nabídnout.

V minulém díle jsme popsali některé vlastnosti formátu GIF a sice paletu barev a způsob její tvorby, rozklad a průhlednost. Nyní seznam vynikajících vlastností formátu GIF dokončíme a seznámíme se s jeho kompresí a možností animace.

Formát GIF je velmi vhodný na některé typy obrázků a zejména při jejich použití na internetu. Jeho výkon však velmi klesá nesprávným nastavením a tak se mu budeme věnovat podrobněji.

V minulém díle jsme podrobně popsali jeden z nejpoužívanějších formátů pro ukládání fotografií a sice JPEG. Nyní tento popis dokončíme a podíváme se na neméně zajímavý formát GIF.

V minulém díle jsme popsali princip komprese oblíbeného formátu JPEG, nyní se podívejme na práci s ním ryze prakticky.

Statistika formátů používaných fotografy by nejspíše skončila drtivým vítězstvím formátu JPEG. Má mnoho výhod a tak se stal velmi rozšířeným a široce podporovaným. Není to však jediný formát vhodný pro fotografie a jeho použití přináší jistá úskalí.

Většina fotografů pracuje ve formátu JPEG, který se stal de facto široce používaným standardem pro ukládání digitálních snímků. Je to formát vynikající, avšak nehodí se vždy a všude. Jaké jsou tedy jeho limity a další možnosti? Začneme ale od začátku …

Filtry v éře digitální fotografie nemají již takové rozšíření jako v době filmové. Přesto je při správném použití jejich úloha nenahraditelná. Změna světelných podmínek ještě před dopadem na senzor nemůže být mnohdy nahrazena editací dat poskytnutých senzorem.

Panomara (neboli spojení více fotografii dohromady) nabízí řada fotoaparátů jako standardní službu. Řada z nich umožňuje i spojit fotografie přímo na kartě. A tak to vypadá, že panoramatická fotografie je snadná. Při pokusu o skutečné „profi“ panorama je však situace poněkud složitější.