Roman Pihan

Zvládli jsme vytvořit přímo nebo odrazem dostatečně difúzní světlo, vybrat barvu pozadí a zrealizovat nekonečné pozadí, zvládli jsme naaranžovat předmět, vyvážit podle použitého světla bílou i určit správnou expozici. Konečně tak přišel kýžený okamžik zmáčknutí spouště a poté prohlédnutí snímku v PC. Co tedy dál?

Správná expozice je bezesporu jedním z klíčových faktorů na cestě ke kvalitní fotografii. Co naplat, že se vám podaří dobře naaranžovat scénu, když je výsledná fotografie podexponována nebo přeexponována! Přitom expozici ovlivňují pouhé 3 faktory - expoziční čas, clona a ISO citlivost. Jejich správné nastavení není žádné šamanství a to zejména ve studiu, kde je na vše spousta času a světelné podmínky jsou stabilní.

Samostatnou leč nezanedbatelnou kapitolou studiové práce je barva světla a reakce na tuto barvu na fotoaparátu - tedy vyvážení bílé. Jde o to, aby např. šedé pozadí bylo na fotografii opravdu šedé a nemělo zbytečný barevný nádech. Tím budou i ostatní barvy na fotografii věrné.

I když to možná na první pohled nevypadá, volba pozadí je klíčová pro správnou fotografii. Není třeba se omezovat jen na produkty, v zásadě stejná pravidla platí i pro fotografování osob. V praxi je také více než častá potřeba pozadí tzv. vykrýt, tak se podívejme jak prakticky na to.

Máme-li za sebou základy tvorby měkkého světla, tak zbývá zrekapitulovat, co vše je u světla možné použít pro modelování scény. Současně se podívejme na výběr vhodného pozadí.

Z minulých dvou dílů jasně vyplynula potřeba změkčit světlo jeho plošným zvětšením. Popsané metody svícení přes difuzér jsou velmi účinné, v amatérských podmínkách ale někdy obtížně realizovatelné. Naskýtá se mnohdy jednodušší možnost a sice svítit odrazem o velké plochy – často bílé zdi místností, což má podobný účinek jako difúze světla prosvětlováním.

V minulém díle jsme se seznámili se základními pojmy o kvalitě světla, zejména jsme se zabývali důvody a výsledným efektem změkčení světla jeho difúzí. Dnes se podíváme na difúzi světla podrobněji a hlavně prakticky.

S Novým rokem přichází i nový seriál – tentokrát věnovaný fotografování a to zejména produktů v domácím studiu. Nákladem několika málo stokorun se totiž dá dosáhnout velmi slušných výsledků, je však třeba znát základní vlastnosti světla a několik tipů, triků a fíglů, „jak to zařídit“.

Mnoho lidí se domnívá, že fotoaparát slouží k věrnému záznamu reality. Dokonce čím věrněji tím lépe a chlubí se tím i řada reklam různých výrobců. Ve skutečnosti je to ale trochu jinak – fotoaparát se zuby nehty snaží zaznamenat realitu tak, jak jí vidí člověk. A to má od skutečné reality hodně daleko!

Tak máme za sebou již celou škálu úprav fotografie, a tak nám zbývá jen finální doladění ořezu, případný tisk či resampling a zejména archivace. Podívejme se tedy na ně!

V minulém díle jsme se věnovali likvidaci či naopak přidání šumu a zrna a nyní se podíváme na problematiku doostřování fotografií. Obě témata spolu totiž tak trochu souvisí.

V minulém díle jsme se věnovali likvidaci šumu zejména v programu Adobe Photoshop. Nyní se podíváme na stejnou problematiku v programu Zoner Photo Studio a Neat Image a zkusíme naopak šum a zrno přidávat.

V minulém díle jsme se věnovali problematice retuše pleti. Pokročilejší metody jsou založeny na rozostření těch míst pleti, kde je to žádoucí. Možná jste si ale všimli, že pleti něco chybí. A je to šum. A proto se dnes budeme věnovat problematice šumu – jak ho odstraňovat a v příštím díle jak šum či zrno občas i přidat.

V minulém díle jsme zakončili problematiku barev. Nyní tedy máme obrázek jak tonálně tak barevně srovnán a je možné se pustit do poněkud náročnějších úprav jako je retuš či oprava vad pleti.

V minulém díle jsme probrali základní barevné úpravy obrázku a sice nástroje Vyvážení barev, Křivky a Odstín a sytost. Nyní se podíváme na pokročilejší metody a nahlédneme barvám tak trochu pod pokličku. Při barevných úpravách je totiž třeba být lehce obezřetný.

Minulým dílem jsme zakončili tonální neboli jasové úpravy fotografií. Vedle jasu však má fotografie i barvy a tak je třeba i jim věnovat náležitou pozornost.

V minulém díle seriálu jsme pracovali s vrstvami v Adobe Photoshopu a realizovali pomocí nich korekce jasu. Na závěr jsme zavedli pojem masky a popsali způsob, jak korekce provést jen v části snímku. Nyní uveďme několik velmi praktických tipů a triků, které vycházejí z popsané metody.

V minulém díle jsme se naučili pracovat s gamma korekcí. Společně s korekcí bílého a černého bodu tvoří kompletní sadu pro jakoukoliv jasovou opravu fotografií. Dnes se podíváme na několik velmi užitečných triků použitelných zejména v programu Adobe Photoshop.

V minulém díle seriálu jsme se naučili výhody a úskalí funkce Kontrast automaticky a podívali se na přeexponované jednotlivé RGB kanály. Nyní se podíváme na klíčový pojem správného zesvětlování a ztmavování a sice gamma.

V minulém díle seriálu jsme pomocí funkce Úrovně opravili chybně exponované fotografie opravou jejich bílého a/nebo černého bodu. Nyní se podíváme na velmi užitečnou funkci Kontrast automaticky, limity jejího použití a možnosti jejího nastavení.

V minulém díle seriálu jsme se zaměřili na prvotní selekci, roztřídění, pojmenování a případně otočení fotografií. Nyní se podívejme na jednu z klíčových editačních funkcí a sice tonální úpravu fotografií - jejich zesvětlování a ztmavování.

V digitální éře cvaknutí spouště nic nestojí. Na rozdíl od dob filmu, kdy každé pořízení snímku vyžadovalo určitý finanční obnos, jsou digitální data uložena na kartu zadarmo. A jak již to bývá - je to dobře i špatně. Dobře v tom, že je možné dokumentovat dle libosti, snímat bez obav a skvěle se učit fotografovat, špatně v tom, že snímek často nebývá nijak rozmyšlen a prostě se jen tak „práská“.

V minulém díle seriálu jsme rozebrali jak počítače ukládají a zobrazují barvy v RGB modelu. RGB model se však nehodí pro tisk a tak musí být nejprve převeden do modelu CMYK vhodného pro tiskárny. Podívejme se tedy na model CMYK, metody převodů a zásady pro správný tisk podrobněji.

Nové technologie si žádají zcela nové poznatky a dovednosti. A tak i s nástupem digitální fototechniky je nutné převážně chemické dovednosti vyvolávání filmů a fotografií nahradit dovednostmi z oblasti počítačů PC. Mezi jednu ze základních znalostí patří to, jak počítače ukládají a zobrazují barvy.