Je otázka, jestli za tu tragickou kvalitu výstupu může pouze a jen objektiv.

Spíš pozdě. Dnes není kutilství v módě, protože škodí byznysu. Já teď dokončuji měřicí systém pro slaboproudou elektroniku ­- středofrekvenční soupravu, čili generátor a měřič úrovně, které pracují v pásmu 18 Hz ­- 1 MHz. U firmy Wandel a Goltermann stojí takováto souprava, i když menší a digitálně ovládaná, přes třičtvrtě mega, já to zmáknu za max. deset litrů i s krabicí. ­(nejdražší a nejobtížněji sehnatelný díl­).

Kdysi dávno existoval v Jindřišské ulici poblíž Jindřišské věže obchod, který se jmenoval Astrooptika. Byl to takový šikovný bazárek, kde měli všechno možné i nemožné od optiky. ­(podobné dva ráje pro amatéry elektroniky byly i v Myslíkově ulici­). Jenže to bylo v době, kdy český kutil dokázal doma vyrobit prakticky všechno, také vycházel časopis který se jmenoval Udělej­/urob si sám, kde byly leckdy velmi zajímavé a dokonale propracované návody na všechno možné. Vycházela také Věda a technika mládeži, kde se objevovaly stavební plány i na takové věci, jako byl třeba motorový katamaran, který by vzbudil obdiv i dnes. Jenže to bylo v době, kdy běžný český občan měl v hlavě fungující mozek a šikovné ručíčky. A našel se jeden, který si v Astrooptice koupil pár čoček, vyrobil z nich objektiv a namontoval ho do aparátu, který si také vyrobil sám a říkal mu Bednaflex. S Bednaflexem se dostal do Sixtinské kaple, ­(ochranka tu bednu za fotoaparát nepovažovala­) a pořídil tam nádherné, i když čb snímky formátu A3; v Astrooptice je tenkrát měli nějaký čas ve výloze.

Něco jiného je zbožné přání a něco jiného realita všedního dne. i ten největší profesionál jednou zjistí, že jeho věrný druh dosloužil a co teď? Koupit za horentní balík peněz další krabici, navíc softwarově nekompatibilní, ­(např, RAW editor pro Photoshop­) a následně se trápit se sháněním obslužného HW a SW, nebo chytrý mobil, který bude umět totéž plus další věci navíc a dostane ho jako bonus za pár šupů k datovému tarifu? Takže to bude, i když ne hned, s CsC vypadat stejně, jako dnes s DSLR. Prostě se jejich výroba, kvůli klesajícímu zájmu, přestane vyplácet a zákony trhu jsou neúprosné. Co si na sebe nevydělá, to chcípne. Na kinofilm se dnes už fotit nevyplácí, jediné, co je oproti digitální fotografii levnější, jsou fotoaparáty; Prakticu LLC seženeš v bazaru i za dva litry. Problémy nastanou v momentě, když do ní budeš chtít koupit film, ­(kde a za kolik­) a kdo a za kolik ti ho zpracuje. Na domácí temnou komoru můžeš dnes klidně zapomenout Stejně kvalitní barevnou fotku ti udělá i ten nejlevnější fotomobil, navíc vytisknutí na tiskárně obnáší jednotky minut a výsledek bude mnohem lepší a levnější, navíc vytisknutá fotka hned tak nevyšisuje, na rozdíl od barevné chemické, která bude viset zarámovaná na zdi a bude na ní svítit občas slunce.

A ten ,,asfaltový­" fotograf, v podstatě první, kdo opravdu fotografoval, protože Camera obscura byla jen pomůcka pro nešikovné malíře, ­(možná by se znovu ujala i dnes­) se jmenoval Nicéphore Niépce.

Fotografie a fotografování se vyvíjí asi takto:
Začátkem byla chemická totografie. ­(asi to pro mnohé z vás bude překvapením, ale jako první fotocitlivá látka se používal asfalt, expozice trvala celý den, osvětlené­/světlé části se pak odstranily a zbytek posloužil jako matrice pro tisk. Pak přišla daguerrotypie, ­(používali ji hvězdáři ještě koncem 19. století, ale dojela na to, že pracovala se rtutí. Potom nastoupily sloučeniny stříbra ­(čb­) a azová barviva ­(color­).
Takže chemigrafie, chemografové, chemografování. Dnes už v podstatě muzeální záležitost jen pro pár masochisticky založených nadšenců, je to to samé, jako nostalgické jízdy parními vlaky ­- zážitek jednou za čas ano, ale dojíždět s tím denně do práce?!?
Koncem 20 století se objevily první digitální fotoaparáty, tehdy ještě nic moc, asi jako na úrovni té ,,asfaltové­" chemigrafie. Nejprve malé krabičky s malými snímači, pak ultrazoomy a DSLR. Pak se zrodily první CsC a CsC budou také ty, které tento, také už pomalu skomírající stupeň, který bych nazval digigrafie, digigrafové, digigrafování, jednou uzavřou.
Zhruba od r. 2018 nastal další stupeň, kompaktní fotoaparát, který je součástí, dnes už i primitivních tlačítkových mobilů pro seniory. Zájem široké veřejnosti je tak velký, že vývoj fotomobilů letí rychle dopředu, ceny se snižují, ­(moho operátorů vám přidá chytrý mobil za malý příplatek k tarifu­) a kvalita fotek a tedy i užitná hodnota, díky technickému pokroku rychle stoupá. Takže začíná další vývojový stupeň fotografování a sice mobilgrafie, ­(mobilgrafové, mobilgrafování­).
Zbývá už jen závěr. Když se fotografie zrodila, byla to exkluzivní záležitost pro jednotky vyvolených a pouze pro odborníky, kteří byli schopni se popasovat s náročnými požadavky na obsluhu zařízení. Jak šel vývoj kupředu začala se fotgrafie dělit na lidovou, ­(běžné focení nepříliš kvalitních obrázků typu teta Agáta u hromady hnoje a temná komora z koupelny, nebo špajzu­) a profesionální, vyhrazenou jen majitelům drahé fototechniky a vlastního laboratorního vybavení. S nástupem digitálních technologií se kvalita lidové fotografie zvedla natolik, že pro většinu případů už pro profi fotografy není živobytí, ­(což tito nesou velmi nelibě a chrlí mraky dezinformací o tom, jak je, i přes technický pokrok, těžké udělat kvalitní fotky, i když to není pravda­) a slušnou papírovou fotku, dokonce i barevnou, si může udělat každý, kdo má doma počítač s dokonce bezplatným ­(Gimp­), editačním SW a barevnou inkoustovou, termosublimační, nebo voskovou tiskárnu. A s tím, jak nastoupily fotomobily už jsme tak daleko, že udělat velmi solidní fotky, či video např. ze svatby, pohřbu, nebo jakékoli události a během chvilky je přeposlat spoustě dalších lidí je v podstatě brnkačka, což bylo před nástupem fomobilů v podstatě nemyslitelné.

Choakinek:
Tak to neřeš, foť tím, co máš to, co se ti líbí a až technika doslouží, kup to, co ti bude komfortem obsluhy a kvalitou a formátem výstupů vyhovovat. Můj táta mi vždy říkal dvě věci: 1­/ nikdy se po nikom neopič, když se půjdou všichni utopit, půjdeš taky? ­(viz závěr filmu Bílá paní ­- Kopecký, Hrušínský, Brodský, Kačírková a další­). a 2­/ Když se dva perou, nikdy se mezi ně nemontuj! Poblejou se, volížou se a ty budeš ten špatnej. Každý ať se zařídí podle svého. Já jsem jediný z rodiny, kdo má mobil bez O. S., fotí CsC škatulí s výměnnými skly, poslouchá analogovou hudbu na vlastnoručně vyrobené aparatuře, ­(jen ten magič Grundig TS 1000 jsem dostal za to, že jsem kdysi v drůbežárně v Libuši zachránil dvě tuny kuřat před rozmrznutím­) a do CD přehrávače v autě láduje vlastnoručně zdigitalizované analogové nahrávky. A nikdo u nás s tím nemá problém a nikdo to neřeší.

Davide, a co si vlastně představuješ pod slovem ,,focení­"? A jaký je rozdíl mezi výstupem z fotomobilu a výstupem z toho, čemu říkáš levný ultrazoom? Pro většinu uživatelů vůbec žádný, když to oboje proženeš Photoshopem a pustíš na papír, ­(což už dnes, až na velmi vzácné výjimky, nikdo nedělá­), bude výsledek buď stejný, nebo v případě toho fotomobilu i lepší. Prostě doba se změnila, 99% lidí má šmatlafouny, ­(já ne, odmítám telefon s jakýmkoli O. S.­) a tudíž si raději budou ukazovat a PŘEPOSÍLAT! ­(to je to podstatné, fotky mám v paměti telefonu a když chce babička vidět vnoučata, prostě jí je přepošlu­), fotky libovolně a bez toho, že by museli vyrábět papírové kopie a fyzicky je doručovat a s tímhle klasické foťáky soutěžit prostě nemohou. A nevím, proč chceš škatulkovat fotomobily a foťáky, když pracují oboje stejně ­- objektiv, čip, procesor a obslužný SW. Jen v tom mobilu je to menší, ale jinak úplně to samé.

Většina lidí jsou z principu pragatici a nezajímá je, čím dosáhnou žádaného výsledku, ale pouze výsledek, jako takový. A když drtivé většině stačí ke štěstí výstup z fotomobilu, navíc ten mobil je multifunkční, proč kupovat nějakou drahou a jednoúčelovou škatuli? A pokud ten fotomobil bude mít SW výbavu, která dokáže kompenzovat jeho případné nedostatky, je to další důvod, proč jakýkoli foťák už nekoupit.

Pro Davida:
Kdysi dávno, hned, jak se objevil na trhu, jsem koupil Oly M 1 a k němu tři PRO skla: Makro 60­/2,8, zoom 40 ­- 150­/2,8 a ­(nejméně používaný­), 12­-40­/2,8 Fotím do RAWu s max. rozměrem ­(30 x 40 cm­/400dpi­), jedna fotka hodí kolem 18 MB. Z toho pak dělám v Photoshopu TIFFy A3, které používám jako podklady pro tisk A3 ­- A1 v magazínové kvalitě a pro potřeby odesílání na net to pak zkriplím na JPG 9 x 13­/250 d. p. i. Ten TIFF vyjde na cca 200 MB; zpracovávám v nastavení 16 bitů na kanál a vše v profilu Adobe RGB, ale ty vytištěné fotky, ­(inkoustová tiskárna, alternativní inkousty i papíry, barevný profil nastavený kolorimetrem­), jsou naprosto super. Ale koukat se dá i na ty JPEGy. Pokud bych potřeboval měnit tělo, tak mám dvě možnosti: Buď OM 10­/IV za 18.000 Kč, nebo superluxusní OM 1 za 57.000. Pokud jde o kvalitu kresby: S tím sklem 40 ­- 150 jsem kdysi z ruky vyfotil na 5 km vzdálenost Bezděz a fotku se mi pak v Photoshopu povedlo digitálně zvětšit tak, že na té zřícenině bylo perfektně vidět každý kámen a ve vesnici pod hradem na střechách tašky. Na původním záběru byly oba Bezdězy­).

Jenže tomu, čemu se říká ,,rozhodující tržní síla­" Ten chytrý mobil bohatě postačí a plně vyhovuje. A to je, oč tu běží. Ano, kvalitní foťák udělá, ­(občas­) lepší fotku, než levný šmejdmobil bez pokročilého SW, ale můžete někam poslat 18MB RAW? A rychlost komunikace mezi foťákem a internetem je dána rychlostí rozhraní, které v tom foťáku je. Do E­-mailu můžete nacpat přílohu o velikosti tak 18 MB, jinak už máte potíže jak s přenosem, tak s kapacitou úložiště u adresáta, který může mít E­-mailovou schránku nějakým způsobem omezenou. A 18 MB RAW se na mobilu, nebo počítači bez DNG konvertoru zobrazí jen těžko. Fotomobily jsou defaultně nastaveny tak, že fotky komprimují a posílají jako JPEGy o velikosti pár kb, nebo fotku uloží do vnitřní paměti a rychlost odesílání už pak nemusí uživatele vůbec zajímat. A pokud jde o to ostatní: Knihy čtu pouze v papírové podobě, ­(když mám občas čas a chuť­), mobil mám tlačítkový, důchodcovský, čili bez O. S. a dalších opičáren, Navigaci mám do auta a používám ji jen, když jedu někam, kde jsem ještě nikdy nebyl, čili jeden až tři dny v roce, přehrávač CD, ­(MP 3 je humus­) mám v autě a jeden doma, kde ho mám napojený na HIFI zesilovač vlastní výroby, ale když si chci smlsnout sáhnu po vinylu, ­(gramofon Dual, přenoska Shure V 15­/II­) nebo po magnetofonu ­(Grundig TS 1000, poloprofesionální čtyřhlavový třímotorový stroj ­- váha 20 kg­). A CD, kterými krmím ten přehrávač v autě si vyrábím z anaogových nahrávek, pomocí Adobe Audition 2 sám.

Vojto a co bys tím získal? jen velký, těžký a neskladný fotomobil.

Šmatlafoun, šmatlobr...

A proč? stejně by tě, ještě koncem 19. století, mohla děsit představa, že se začne svítit žárovkami, místo petrolejkami a dnes, že místo tepelných koulí svítíme LEDkami. Ono problém je v tom, že: 1­/ dostat se k fotomobilu je mnohem lehčí a levnější, než k foťáku, spousta operátorů dá fotomobil za pár šupů k tarifu a po dvou až čtyřech letech ti ho vymění za nový, lepší a 2­/ foťák je jednoúčelová záležitost a se zpracováním fotek je práce navíc. Fotomobilem můžeš nejen fotit, ale telefonovat, posílat SMS, nebo přes whats app, či jiné podobné služby, fotky pohodlně sdílet. A zároveň ti poslouží i jako fotoalbum. A protože většina lidí je pohodlná, na tyhle vymoženosti slyší a kvalita těch obrázků je mnohdy lepší, než z nějaké mýdlové krabičky, o chemické fotografii typu Smena, Zorkij a t. d. ani nemluvě, bude zájemců o klasické foťáky i nadále ubývat. Nakonec zůstane jen pár profíků, ­(a i ti už leckdy raději sáhnou po mobilu­), pro které se výroba čehokoli klasického nevyplatí a pokud se nenajde způsob, jak vývoj a výrobu klasiky financovat, uhnije toto odvětví časem úplně. Zrcadlovky už to mají v podstatě za sebou, ­(pokud chcete nové tělo, tak jedině Pentax­) a časem dojde i na CsC.

Proč z druhé ruky? Oly M 10 je k mání za 18 litrů, pak už jen nějakou redukci a můžeš na něj nasadit prakficky cokoli, od MFT přes APS a FF až po SF. A u FF skel s prostou redukcí dosáhneš toho, že nekvalitní okraje, ­(neostrost, vinětace­) se promítnou mimo snímač, takže paradoxně získáš lepší obrázky, než z FF tělem.

V dobách chemické fotografie byl ISO 400 už velmi citlivý film. A Foveon je konstruován stejně, jako vrstvové barevné filmy. ­(Podobnost čistě náhodná, ale problémy chemické technologie se zřejmě přenášejí i do digitálních konstrukcí­). Nicméně za mizerných světelných podmínek se moc často nefotí a pro běžné osvětlení ISO do jednotek tisíc celkem postačuje.

200 Mpx Bayer by v FF vyrobit šel, ale problém je v tom, jak zařídit zpracování tak velkého množství dat v rozumném čase a s rozumným odběrem z baterie a jak to uchladit. Pokud jde o barevnost, bylo by možná dobré začít vyrábět čtyřbarevné snímače, ­(YRGB­) Kdysi jsem viděl obraz na TV Sharp, která YRGB displej měla a bylo to znát. Mohlo by tím dojít ke zjednodušení výpočetních algoritmů, ­(digitální technika si se sudými čísly poradí rychleji­) a žlutý kanál by se příznivě projevil zejména při horších světelných podmínkách. A pokud jde o Panase; mají s Olym uzavřenou dohodu o kompatibilitě, pokud jde o MFT produkty, takže pokud by Foveon pzačal používat Pamas, mohl by i OM.

Podobné vyhrožování už tady jednou bylo; teoreticky je vše vyřešeno, pak se vyrobí prototyp a... I když takový OM 1 s MFT Foveonem by mohl být zajímavý.

Klasický MFT je otimalizován pro poměr stran 4:3, tohle pro 16:9. V obou případech ale bude kvalita výstupů stejná. ­(kresba, dpi...­) je otázka, jak se k tomuto podlouhlému formátu budou tvářit objektivy. Pro kresbu objektivu je totiž ideální vepsaný čtverec, pro vepsaný obdélník už musí být průměr kruhového obrazu, vykreslený objektivem větší a čím podlouhlejší ten obdélník je, tím větší musí být průměr kruhu, objektivem promítnutého. Jinak řečeno: reálná světelnost konkrétního objektivu bude pro 16 :9 menší, než pro 4:3. ­(větší množství světla, které dopadne mimo plochu čipu­).

Aby mělo takové srovnání smysl, muselo by jít o stejný poměr stran, čili využití celé plochy snímače. Takže pořád platí, že mezi velikostí a počtem pixelů je ten rozdíl minimální. To, že volbou nevhodného formátu vyřadím část snímače z činnosti je irelevantní. Když na své TV přepnu zobrazení na 16 :9, zbude mi také z obrazu jen nudle. Ale rozhodně to neznamená, že ta TV má menší reálně využitelnou plochu.

Té ,,většině­" vnutíte jen to, co bude umět dobré fotky. 99,9% běžných uživatelů technické parametry fotoaparátů nic neříkají a zajímá je jen to, jak snadno se s tím fotí a jak snadno se z toho fotky ukládají na Instagram, Rajče a pod.

Takže tento superstroj má snímač jen o málo větší, než 20 Mpx MFT. O čempak to asi svědčí? ­(MFT ­- 12 x 18 mmm, toto 12 x 23 mm­).

V době,kdy se řada výrobců , ­(zejména Nikon­), snaží, aby jeho produkty byly co nejméně kompatibilní s čímkoli cizím, ta jednoduché opravdu není. A 20 Mpx vrstvený MFT čip by byl rozměrově i vlatnostmi optimální. S MFT čiem lze totiž snadno spárovat cokoli většího, FF čip už je pro APS­-C těžko použitelný.

Ano, dělal to Ricoh. do těla s procesorem, baterií, ovládacími prvky a elektronickým hledáčkem se zacvakl hermetizovaný komplet objektivu a snímače a propojení obstarával mnohapólový koektor. Škoda, že to uhnilo, ale na druhou stranu, vyrábět množinu držáků pro různé čipy a různé objektivy by asi nebylo jednoduché, ani levné.

Ono s tím půjde i fotit? Na mne to spíš dělá dojem, že jde o sbírkový artefakt pro pár snobů.

A jakou výhodu máš konkrétně na mysli? Že musíš vláčet velké a těžké tělo, pořídíš stejně kvalitní fotky, jako s chytrým fotomobilem a doma to pak budeš pracně převádět do formy, zkousnutelné internetem?

Kvalitní klasické foťáky dnes začínají na minmálně 30.000 jen za tělo a když si hjo pořídíte na půjčku, zaplatíte 1,6 ­- dvojnásobek. Když si pořídíte stejně kvalitně pracující fotomobil, prodají vám ho v rámci datového paušálu, za max. trojcifernou částku a jako bonus získáte internetové připojení přes GSM a telefon. Takže z čistě finančního hlediska není co řešit a pokud jde o fotky? 99% fotogrfujících cvaká do JPEGu a fotky přeposílá na další fotomobily, takže na co extra foťák? Svého syna jsem vzal loni na výlet na jednu orchidejovou lokalitu. Nacvakal vše, co viděl, nechal si to ode mne okomentovat a obšťastnil s tím, kromě rodiny, i několik desítek svých známých. Stihl to dřív, než jsem ujeli 15 km k nejbližší hospodě! S klasickým foťákem se nechytáte.

Pověry o tom, že malý snímač s malými pixely nemůže umět udělat kvalitní velký obraz právě dostaly pořádný kopanec.

Ano, všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější.

V Sixtinské kapli kdysi fotil i jeden náš amatér s přístrojem vlastní výroby, nazývaným bednaflex. Ochranka mu nedělala potíže, protože to, co si ssebou nesl, nepovažovala za fotoaparát. Snímky pak byly nějaký čas vystaveny ve výloze Astrooptiky v Jindříšské ulici. A pokud jde o ten zákaz: Buď ať platí absolutně pro všechny a bez výjimek, nebo pro nikoho! Cokoli jiného je špatně.

S CsC systémy to bylo to samé. První digitály byly také CsC, pak nacpali čip do klasické zrcadlovky a trvalo drahně let, než přišli na to, že nacpali automobilový motor do žebřiňáku.

Formát MFT je dostatečný pro tisk velmi kvalitních fotek rozměru A1 včetně. Když se k tomu přidá i excelentní stabilizace jak u OM 1, tak u GH 6, není co řešit a výsledek bude takový, že mezi výstupem z FF a MFT nebude žádný viditelný rozdíl. Takže netřeba operovat zbytečně velkým FF, pro který je, díky větší velikosti, velmi obtížné a drahé vyrobit tak kvalitní sklo, aby zvládlo využít stejnou pixelovou hustotu, jakou mají nejnovější MFT snímače. MFT má navíc výhodu v tom, že na něm lze, s využitím adaptérů, používat velké množství FF skel, takže nabídka objektivů pro MFT formát je naprosto bezkonkurenšní, nejen že je k dispozici velké množství original skel, jak pro Oly, tak pro Panas, ale fotit třeba namátkou s Pentacon electric 1,8­/50 z Prakticy? No problem a výsledky jsou velice zajímavé.

Ano, problém je v tom, že 80 mpx FF snímač potřebuje k plnému využití objektivy, které jsou mnohem dražší a těžší, než objektivy pro 20 mpx MFT. A máš pravdu, nechápeš zásadní princip zpracování digitálního obrazu a motáš hrušky s jabky. Snímací čip je MOZAIKA a jemnost kresby je dána velikostí a množstvím kamínků. Co je na tom tak těžkého k pochopení? A pokud jde o ty tzv. nevýhody: pixely čipů procházejí vývojem a za poslední dva roky se objevilo několik technických řešení, které ty ,,nevýhody­" malých pixelů kompenzují, takže už není problém dostat z 20 mpx MFT čipu lepší výstup, než ze staršího typu FF. Problém je v kvalitě optiky, kde platí, že čím větší je plocha čipu, tím obtížnější a dražší je kvalitní objektiv, takže pokud máte běžnou FF optiku, nemá FF čip s více než 40 mpx opodstatnění a udělat procesor, který by dokázal dostatečně rychle obsloužit 80 mpx FF čip také není jednoduché, kvůli odpadnímu teplu a spotřebě; ostatně Oly M1 mark III má, ač jen 20 mpx MFT snímač, procesory dva. Je otázka, zda by ty dva procesory stačily pro srovnatelně kvalitní stroj s 80 mpx FF a jak velká by musela být baterie.

Zdá se, že zázrak z mrtvýchvstání se koná. Tak teď jsem na rozpacích, jestli mám upgradovat na OM 1, nebo GH 6.

Fotil jsem, a bez problémů, v místech, kde nebylo skoro nic vidět. Na té fotce, která byla perfektní, toho bylo vidět víc, než co jsem viděl přímo očima. Ono když máte stabilizaci, se kterou udržíte v ruce i 1 s. expozici, tak není nějak extra vysoké ISO nutné. A podle recenzí, které už na OM 1 jsou, není s ISO kolem 12 000 žádný problém.

Co tím ,,trochu méně světla­" konkrétně míníte? Černocha uprostřed 1 km dlouhého tunelu? Jakákoli DSLR bude nahraná mnohem dřív.

Kolikrát do roka tohle nastane?

Panasonic jede v obou formátech, GH 6 tu bude co nevidět.

Tak ­/ Kdo dnes vyrábí 80 mpx FF snímače? Největší, pokud vím, mají kolem 50 mpx. 2­/ To, co se vytvoří na snímači při expozici je v podstatě mozaika, je to to samé, jako když vyrobíte obraz z kostek a tady vždy platí, že čím je těch kostek při stejné ploše obrazu víc, tím jsou menší a tudíž optický dojem je jemnější kresba. a 3­/ Doby, kdy nikdo neuměl vyrábět tak malé snímací prvky, aby se jich při výborné kvalitě nevešlo do plochy MFT snímače dvacet milionů už jsou dávno pryč. Takže kdybych do plochy FF snímače nacpal pixely z 20 mpx MFT, bylo by jich tam 80.000.000, slovy osmdesát milionů, čili technicky je to možné. Problém by byl v tom, jak takový snímač dostatečně rychle obsloužit, uchladit, jak velká by musela být baterie, aby to bylo prakticky použitelné. ­(foťák s aktivním chlazením už tady máme ­- Sony­) A zda existuje nějaké FF sklo, které by takový snímač dokázalo smysluplně využít. ­(MFT objektivy produkují ve spojení s 20 mpx snímači parádní fotky, což poznáte až v okamžiku, kdy vytisknete A1 z Olyho, focenou do RAWu s maximálním rozlišením, které foťák umí, čili rozměr 30 x 40 a 400 d.p.i.­) M­-zuiko Digital 40 ­-150­/2,8 PRO dokázal vyfotit vesnici na 5 km daleko při focení z ruky tak, že na střechách jsou bez problémů rozeznatelné tašky a na zdech Bezdězu jednotlivé kameny a vše dokonale ostré.

Dík, nějak mi to uniklo. A ještě jeden dotaz: Dočkáme se někdy recenze, nebo srovnávacího testu s něčím, co má FF?

MFT dělá i Panasonic a MFT skla obou výrobců jsou vzájemně plně kompatibilní. A pokud jde o rozměry, cenu, váhu a kvalitu, je MFT zlatý střed. Kvalita je plně dostačující i pro tisk do formátu A1 včetně, váha výbavy i rozměry, menší, cena ekvivalentních skel o třetinu nižší a navíc je na MFT tělo možné nasadit i FF skla, což opačně dost dobře nejde.

Mnohem kvalitnější JPEG získám komprimací ze zeditovaného RAWu ve Photoshopu. Takže není důvod zaplácávat kartu a zatěžovat procesor zbytečnými daty.

Slušný FF by, pokud by měl dát stejně kvalitní obraz, musel mít 80 mpx. čip. Je otázka, jaký by pak musel mít procesor, baterii a který objektiv by ten čip dokázal využít.

Fotit s tímhle do JPGu je jako jít s kanonem na vrabce.

Už se ví, nebo aspoň tuší, kolik to bude u nás stát?

K destrukci čehokoli je nutný určitý výkon. Pokud jím zářič nedisponuje, je riziko nízké až nulové.

Snímač se dá vyměnit mnohem snáz a levněji, než oko. A úspěšnost případné opravy je také mnohem vyšší.

záření ionizuje vzduch a ten se pak stává vodivým. A izolační schopnost mohou ztrácet i jiné materiály.

Těch 900 lidí jsou ti, kterým mobil ­(zatím­) nestačí. Jenže když si dnes koupíte fotomobil máte jej v ceně tarifu, takže po uběhnutí dvou až čtyř let vám ho operátor vymění za nepatrný poplatek. Za kvalitní, ­(to je těch 900 kousků foťák dáte minimálně 50.000, jen za tělo, takže jej každé dva, nebo tři roky měnit rozhodně nebudete. Z čehož plyne, že odbyt klasických fotoaparátů bude klesat a zvyšování cen to ještě urychlí.

Přesně toto je to, co říkám už dávno. DSLR jsou před vyhynutím a to ostatní, ­(kategorie mýdlových krabiček­), nahrazují fotomobily. Ale podstatné je, že se fotí a hlavně natáčí videa mnohem, mnohem víc, než v dobách chemické fotografie.

Každou firmu zajímá především to, na čem se dá s minimální námahou maximálně vydělávat. A prášky všeho druhu budou prodejné vždy, což se o fotoprodukci, ať chemické, nebo digitální, říci nedá.

Takže nařadě jsou fotochemikálie. Zakážeme vývojky, obsahují jedy, jako metol, hydrochinon a další, bělicí ustalovač také není zrovna nevinný... Takže vyvolávání filmů doma bude znemožněno a všichni budou muset hezky povinné do fotolabu. Je otázka, co udělá fotolab s úmyslně podexponovaným filmem; fotograf si tomu vyvolávací proces upraví, fotolab to vyvolá běžným způsobem a výsledek bude naprosto nepoužitelný.

Ale co budeme potom dělat, když bude vše zakázané a tudíž jaksi zmizí náplň práce? Ale zatím je toho k zakazování dost; řada léků totiž obsahuje prudké jedy a to v množství na jednu tabletku podstatně větší, než kolik je PIP v kilometru filmu. inu, když blbost kvete, je to paráda.

Obrazová kvalita? Dvě řešení: 1­/ umělá inteligence a 2­/ displej fotomobilu. Pokud vezmeme v úvahu oba faktory, zjistíme, že kvalita výstupu ze snímače už zdaleka není zásadní, neboli pro běžným konzumentem plně přijatelný obrázek stačí velmi málo.

Malá ženská ručka už má dávno fotomobil. A s fotomobilem umějí fotit i blondýnky.

Většina fotografujících má dnes fotomobily: na běžné focení plně vyhovují a jako bonus nabízejí snadný transport fotek a videí na net, jako další bonus máte internetové připojení, takže fotku, pořízenou kdekoli mimo civilizaci můžete hodit na net během pár sekund a navíc minimální pořizovací náklady; Operátor vám dá k datovému tarifu fotomobil jako bonus za pár šupů. Takže davy, které kdysi fotily na Smeny, Exy, Zorkije, Zenity a další, dnes jedou na fotomobily a klasický foťák, byť sebelepší, jim nic neříká. Když mohu mít, prakticky zadarmo, foťák, mobil, fotoalbum a přístup na net v jedné škatulce, kterou poměrně snadno strčím do kapsy, na totky se můžu kdykoli podívat, nebo je komukoli přeposlat, proč si komplikovat život s klasickým fotoaparátem? Jedině v případě, že potřebuji profi výstup pro tisk na papír, nebo pořizuji fotky, na jejichž pořízení se fotomobil ­(zatím­), nehodí.

Vysoce kvalitní skla pro MFT už existují i teď. A pokud jde o šum, bude tento problém jistě úspěšně vyřešen, technologický i SW prostor už pro to také je.

Já bych si, vzhledem k tomu, co vše se proslýchá, raději počkal, co z Panasu skutečně vypadne.

...Je znění nápisu na jednom z náhrobků v Anglii. A sedí to i na DSLR. Příští rok už zbude asi jen Pentax A DSLR fanatici budou mít tím pádem snadnou volbu: Buď Pentax, nebo nic.

Nějak se mu nechce umřít. Výrobci objektivů pro něj dál montují na nová skla bajonety, Zvyšuje se pixelová hustota a Panasonic i nástupce Olyho s ním počítají i do budoucna. V září by se měl objevit Panas GH 6 s 50 Mpix MFT čipem. Jsem docela zvědav, co z něj poleze. Teoreticky by to měl být hnusný šumák, ale šedá je teorie a zelený strom života.

Už jsi viděl, co z toho leze? Když použiji zdravý selský rozum, něco mi říká, že nikdo by nešel do výroby čipu, který by byl pro vysokou úroveň šumu prakticky nepoužitelný. Takže to budou mít nějak ošéfované, ať už úpravou technologie výroby, nebo implementací FW, který bude umět šum potlačit. Nu, uvidíme, jak bude vypadat GH 6. ­(měl by se objevit v září­).

S počítadlem za pár šupů v akci a W 10 Home se žádné zázraky očekávat nedají. A Photoshop má jednu zajímavou vlastnost, a sice tu, že některé funkce dovoluje použít jen s Windows Ultimate, nebo Professional. Pokud máte verzi Home, tak se k těmto funkcím Photoshopu nedostanete. A pokud jde o šum: Neustále se mění technologie výroby i používané materiály, takže nelze srovnávat pět let starý čip s produktem, který bude k dispozici v nejbližší budoucnosti. A to platí nejen o čipech, ale i o procesorech a firmwarech. Jen tak mimochodem, v programu Adobe Audition je funkce, ­(velice účinná­), vyřezání šumu. Funguje to tak, že z nahrávky se vezme vzorek šumu, ­(výběhová drážka gramodesky, nebo pauza mezi skladbami na mgf. pásku­) a vše, co tomuto vzorku úrovňově, frekvenčně a fázově odpovídá, se z nahrávky odstraní, Šum zmizí, původní signál, nepoškozený, zůstane. Takže ano, pokud bude procesor podobným FW vybaven, stane se šum nepodstatnou záležitostí.

Měl kdysi i Pentax K ­- 01, ježe tam blblo zaostřování; při stisku spouště přeostřil jinam. Napravila to až změna FW ale pořád nebyl autofokus nic moc.

Šum se dá vhodným SW na bázi umělé inteligence odfiltrovat. A kdysi se tu psalo o 50 Mpx MFT snímači. Takže pokud by byla pravda, že šum vzrůstá nepřímo úměrně s velikostí buněk, tak by musel být 50 Mpx MFT snímač prakticky nepoužitelný. Takže uvidíme, co přinese budoucnost, ale tak nějak tuším, že ten 50 Mpx snímač bude šumět míň, než ten současný 20 Mpx.

Mám StylusPhoto r 2000. Sehnal jsem k ní tankové zásobníky a alternativní inkousty, takže za 100 ml inkoustu dám 120 Kč a vesele tisknu, jedna A3 mne vyjde na 2,70 Kč.

K R5 a R6 dodává výrobce v ceně těla i adaptér pro EF skla. Takže kdo má to původní EF makrosklo s pětinásobným zvětšením, může ho používat s novým tělem vesele dál.

Canon měl v EF řadě makroobjektiv s pětinásobným zvětšením. Takže toto nic moc.

Právě absence hledáčku byl hlavní důvod, proč jsem se s K­-01 rychle rozloučil. Fotit přes displej, na který zezadu svítí slunce je opravdu za trest. Nepřesné automatické ostření už byla jen třešnička na dortu.

Těch 0,05 s se dosahuje tak, že vyčítání ze senzoru a zobrazování v hledáčku probíhá synchronně, čili nečeká se, až se celý obraz načte a zpracuje pro uložení, ale načítání i zobrazování běží po sekvencích paralelně. Problém by mohl nastat jen při použití globální závěrky.

Ne, jenom jsem přístupen chápání moderních technologií a dokážu rozeznat realitu od reklamních keců. A hlavně věřím jen tomu, co si osobně vyzkouším. Vyzkoušel jsem Prakticu LLC, vyzkoušel jsem Panas DMC FZ 10, ­(mnohem kvalitnější obrázky, než z kinofilmu­), vyzkoušel jsem Pentax K­-01 a skončil, plně spokojený u OM­-D­-E M1. také jsem si vyzkoušel zpracování čb a barevných negativ­/pozitiv obrázků ­(v porovnání s dneškem hrůza a děs­), barevnou inverzi a dne si sám tisknu luxusní barevné A trojky za cenu 3 Kč za fotku. Takže z většiny mouder, které, nejen tady, čtu, si jen dělám prču.

Jak velké je zpoždění u DSLR, počínaje stiskem spouště přes sklopení zrcátka až po expozici?!? Troufám si drze tvrdit, že je to mnohem víc, než zpracování obrazu pro EVF!

Odborníkovi půlhodina stačí, zejména když hodně dlouho před tím ­(od r. 1974 až do konce století­), fotil kinofilmovou zrcadlovkou.

S OVF opravdu ne.

Nojo, když s EVF máte mnohem menší jistotu, že se fotka povede, takže jich musíte nadrtit mnohem víc a pak strávit mnohem víc času při editaci. Já to mám jednoduché, fotím v režimu A, takže nastavím ohnisko tak, abych měl v hledáčku ­(1:1­) to, co chci mít na fotce, podle údajů Focus peakingu nastavím clonu, pokud čas jde do výrazného extrému, poladím ISO a exponuji. Perfektní stabilizace čipu znamená že se obejdu bez stativu i při focení dlouhým sklem a případný odpad poznám hned po pořízení snímku, takže jej mohu okamžitě smazat a doma už pak zpracovávám jen kvalitní snímky.

Známý vzorec. Výkon ­(P­) = napětí ­(U­) x proud­(I­). A dát si do kapsy druhou baterku je pro některé jedince opravdu ,,neřešitelný­" problém. Ona je táááák velká a těěěěžkáááááá!

Měl, na vyzkoušení. Půlhodina mi stačila. DSLR je jen slepá kolej.

Znám mnohem víc situací, kdy v OVF to vypadalo dobře a výsledek byl horší, než mizerný. S EVF se mi to ještě nestalo.

Nesmysl. obnovovací frekvence současných EVF je mnohem vyšší, než schopnost lidského oka reagovat na změny. Je to jen otázka času; až DSLR technika doslouží, budou její skalní příznivci donuceni k upgradu na CSC a teprve potom většině z nich dojde, jací hlupáci byli. Zatím jen tvrdohlavě minusují.

No právě. Někdy příští rok se má objevit takto konstruovaný MFT snímač s 50mpx.

Např. Voigtlander Nocton. ­(0,95­).

No problem, stačí nasadit příslušnou redukci. ­(FF skla na MFT použít jdou, opačně ne­).

Já jsem měl Prakticu LLC od r. 1974 a když jsem udělal první snímky s Panasonicem DMC FZ 10, věnoval jsem ji s lehkým srdcem, vnučce. A DSLR bych nechtěl ani, kdyby mi platili. Focus peaking je mnohem lepší a užitečnější, než cokoli optického, o možnosti přisvětlení scény za mizerných světelných podmínek ani nemluvě.

Kdyby z toho vyhodili ty zbytečnosti, jako OVF, hranol a zrcátko, byl by to docela povedený CSC stroj.

Ano, tohle na některých jedincích obdivuji. Místo, aby se za krkem podrbali rukou, drbou se nohou, ­(kočky a psi to umějí mnohem líp, než lidé­) a ještě si při té dřině libují. S OVF žádné zkušenosti nepotřebuji a mám 99,9% jistotu, že, když to v hledáčku vypadá dobře, bude povedená i fotka.

Leica je záležitost pro snoby, Pentax pro fotografy a to ještě jen některé. Takže srovnáváš nesrovnatelné. Jak myslíš, že by dopadli všichni ostatní, kdyby začali zákazníkům nutit monochrome dálkoměry?

Tím ,,patláním­" myslím to, že světlo, dopadající na čočku na čipu se částečně odrazí na vedlejší čipy. Tento problém je možno řešit buď zvětšením plochy čipu, přesněji řečeno, šířkou mezery, mezi jednotlivými buňkami, nebo vytvořením jakési ohrádky, které toto odražené světlo vrátí zpět na buňku.

Dlouhé ohnisko znamená buď stativ, nebo velmi kvalitní stabilizaci a dokonalou přesnost ostření. Takže DSLR nic moc, naopak lehká MFT výbava ­(M­-Zuiko digotal 40 ­- 150­/2,8, s konvertorem 80­-300­/4­) což odpovídá 300 ­- 600 m FF při stejné světelnosti je příjemný bonus, jak cenově, tak váhově. Naíc ta 150 je ideální na makrozáběry hmyzu; umožňuje ostření od 1 m, takže živého motýla, nebo vážku máte šanci vyfotit. A vyfotit z 5 km barák tak, že po zvětšení na A3 se vykreslí na střeše tašky... Který FF stroj to dokáže?

Zajímavý pokus o resuscitaci mrtvé technologie.

Stárnou jen šmejdy. Kvalitní věci vyzrávají, stejně, jako víno.

Jediné, co je opravdu mrtvé, jsou DSLR. A ten nový Pentax na tom nic nezmění. Bude to nejspíš poslední DSLR, které se bude prodávat a ještě jen v pár kouscích.

Panas ohlásil na příští rok 50 Mpx senzor, vyrobený novou technologií, která vylučuje ,,patlání­" obrazu.

Bez kvalitního skla kvalitní fotku neuděláš. A Oly M 10­/III lowendové tělo rozhodně není. Navíc pro MFT máš obrovský výběr různých skel od různých výrobců plus možnost použít přes adaptér APS­-C, nebo FF skla. A fotit cokoli na dálku znamená dlouhé sklo a pokud ssebou nechceš vláčet neohrabaný a těžký stativ, tak DSLR je jednoznačně mimo hru ­- potřebuješ kvalitní stabilizaci, njlépe dvojitou, čili jak snímač, tak v objektivu a tělo, které umí pracovat s oběma najednou.

Zrcadlovku už dnes nebrat. A z MFT snímače lze bez problémů vytáhnout perfektní obraz o velikosti A, čili 60 x 80 cm.Pro 12 letou dceru bych koupil OM10­/3 a k tomu M­-Zuiko digital 12­-40­/2,8 a na focení na větší vzdálenost M­-Zuiko digital 40 ­- 150­/2,8 ­- což odpovídá,, po přepočtu na FF, 24 ­- 80­/2,8 a 80 ­- 300­/2,8. Oboje dohromady, s brašnou a náhradní baterií, bude vážit necelé 3 kg a pokud bude fotit do RAWu s max. rozlišením, které foťák umí, dostane lepší výsledky, než s jakoukoli low­-end DSLR. Rozmazání pozadí, když budeš mít elektronický hledáček se zapnutou funkcí Focus peaking není problém, FP ti, v závislosti na nastavení clony, přesně ukáže, odkud kam bude záběr ostrý. ­(tuhle funkci umí jenom EVF hledáčky­).

Já mám 64G RAM už od počátku, ­(NB jsem kupoval v době, kdy se začaly prodávat W7 a od té doby na ně jedu bez toho, že by mi někdy spadly, nebo se nějak šprajcovaly­). A tímto způsobem už jsem vyrobil i několik fotek o velikosti 60 x 90 cm, čili A1 Oproti té A3 je rozdíl jen v rozměru, oboje je stejně perfektně ostré a dokonale prokreslené.

Díky kvalitním sklům a perfektní stabilizaci si to mohu dovolit, při tomto zvětšení jsou na fotce vidět detaily, na které bych v reálu potřeboval minimálně velmi silnou lupu. Takže květ orchideje, mající v průměru cca 1 cm při zvětšení na plochu 30 x 40 cm poskytne pohled na detaily, které nejsou v reálu vůbec vidět. Takže se dají rozeznat jednotlivé detaily uvnitř květu, což je u některých druhů ke správnému určení nutné; květy se mohou lišit i kus od kusu. Na lokalitě je X rostlin, každá má jinak vybarvené květy a teprve podle takovýchto záběrů je možno s jistotou určit, zda jde ve všech případech o jeden druh. Jde o přísně chráněné rostliny, takže odběr vzorků pro laboratorní zkoumání není možný a takto upravená fotografie, klasickou technikou i s mnohem většími foťáky nedosažitelná, ­(s DSLR takto precizně nelze zaostřit, takže pokus o zvětšení skončí rozmatláním­), má vysokou vypovídací hodnotu. A podotýkám že fotím výhradně z ruky a bez jakékoli pomocné techniky, jako odrazné desky, rozptylové deštníky a podobné krámy.

Zvětšení fotky znamená vždy zvětšení objemu dat v souboru, takže pokud budu chtít fotku zvětšit a zachovat, nebo zlepšit kvalitu, budu muset mít HW, který bude umět pracovat s velkými objemy dat, zejména pokud jde o grafiku a RAM. Ono stačí, když zpracovávám ORF soubory z Olyho; originál má kolem 18 MB, ­(RAW bez komprese­) a když z toho pak vznikne finální TIFF, jsem na 200 MB. A když původní obraz oříznu a ořez zvětším na velikost původního snímku, ­(30 x 40 cm­), dostávám se na meziprodukt s objemem až 2 GB. Postupuji tak, že z původního obrázku, velikost 30 x 40 cm, rozlišení 400 dpi ­- tohle mi leze přímo z foťáku­), vyříznu požadovanou část, v nastavení parametrů dám zvětšení obrazu, rozlišení zvětším z původních 400 dpi na 1400 dpi a výřez s tímto rozlišením zvětším na 30 x 40 cm. takto získaný soubor zedituji a poté sundám dpi na původních 400. Meziprodukt, čili obraz 30 x 40 při 1400 dpi mívá od 1,8 do 2,5 GB a pokud si grafika, nebo procesor z takto velkým souborem neporadí, ­(požadavek nelze dokončit z důvodů nedostatku paměti RAM­), tak holt smůla.

...Pokud to chápu správně, tak tu máme způsob, jak z výstupu mrňavého snímače udělat superfotku. Nebo ne? Problém je jen v tom, že k editaci bude potřeba výkonný stroj se silnou grafikou a rychlým a výkonným procesorem, řili s HW za pár šupů se nechytáme.

Jsi prostě jen namyšlený pologramotný blb a tím také zůstaneš. Já si počkám, až si to budu moci vyzkoušet, protože jsou jen dvě možnosti: 1­/ buď to bude lepší, než to, co mám a co mi bude ještě dlouho bohatě stačit a pak do toho půjdu, nebo 2­/ to lepší nebude a pak si nechám to, co mám, bez ohledu na to, jak dlouhé to má fousy. Mne totiž nezajímá nějaký nablblý trend, ale pouze a jedině kvalita výstupu. A foťák nejsou fusekle, abych jej měnil jen proto, že někdo vyrobil nějaký jiný.

Mne zajímá v první řadě, jak to fotí. Design těla je až to poslední. Co s ,,krásným­" foťákem, ze kterého lezou patlaniny.

A užitná hodnota mizivá.