Malonákladový velkoformátový tisk

Pro začátek je vhodné uvést na pravou míru název tohoto článku. Tento článek pojednává nejen o problému tisku velkých formátů fotografíí v malém nákladu, nýbrž nás uvede do problematiky tisku trochu obecněji. Začneme se základními pojmy,druhy formátů , vysvětlíme si pojmy jako je dpi, ppi a rastr a řekneme si, jak nejlépe připravit podklady pro náš tisk

Digitální fotografie je stále větší a silnější médium. To s sebou přináší (kromě potřeby vlastnit digitální fotoaparát) také spoustu dalších strastí, poněvadž cesta od zhotovení snímku k jeho analogové podobě je dlouhá. Konečnou část celého procesu představuje vyvolání snímků, či tisk, tedy analogová podoba našeho snímku zhotoveného“digitálním miláčkem“.

Tedy rozdělení formátů, na které lze zadávat zakázku do tiskáren je jeden ze základů nutných pro předtiskovou přípravu. Existují totiž tiskárny, kde se vás zeptají, zda-li máte formát A3, vy řeknete „ano“ a stejně vám poté předloží, vaši „oříznutou“ předlohu na A4. Proto je dobré vědět přesné rozměry formátů. V případě, že se pak v tiskárně „někdo“ splete, můžete poukázat na čistá fakta. Uvedeme si zde normalizované rozdělení a označení.


To by bylo určité minimum k formátům. Nejčastěji se využívají formáty řady A pro běžné tisky, jsou nejrozšířenější, také jsou podobné jako formáty fotografických papírů v minilabech, digitálních labech . V minilabech se využívají většinou formáty běžně dostupných fotopapírů. Pro neznalé fotografických papírů uvádíme pro lepší orientaci jejich příklady, spolu s doporučeným rozlišením.

Jako každý člověk řešící problém tisku, či nalezení správného formátu v minilabu, si musíme říci, co je pro nás přednostní, zda-li chceme upřednostnit cenu, formát, kvalitu, rychlost zpracování, či životnost materiálu. Spolu s tím souvisí také znalost předtiskové přípravy.

Před tím, než půjdeme tisknout je dobré si říci, alespoň obecně, jaké máme vůbec možnosti. Řekneme si tedy stručně jaké existují druhy tisku, v jakém rozmezí se zhruba pohybuje jejich finanční nákladnost, jak je možnost takového tisku rozšířená a jak zhruba funguje. Výběr správného obchodního partnera je velmi důležitý, protože významně ovlivní konečný vzhled zakázky.

Ofsetový tisk - tisk z plochy

Ofset je vhodný pro vyšší náklady tiskovin. Můžete si vybrat z velkého množství různých druhů papírů, formátů i povrchových úprav tištěných materiálů.

Využití: plakáty, etikety, letáky, reklamní desky, katalogy, barevné knihy a publikace, časopisy, samolepky.

Před ofsetovým tiskem, kde se používají jako podklady speciální filmy, je dobré si pohlídat určité náležitosti. Každá z barev CMYK má samostatně osvícený výtažek filmu. Také každá přímá barva má svůj vlastní film. Dále by měla být osvitová jednotka správně zkalibrována, aby výsledná denzita filmů dostačovala. Podle formátů tiskových strojů a parametrů tištěných materiálů se pak dodané podklady pro tisk rozmístí na montážní folii.

Ofsetový tisk je využíván především na větší zakázky. Lze se samozřejmě domluvit v tiskárně i na tisk malozakázky, to je potom však otázkou finanční nákladnosti. Obecně se využívá především pro tisk časopisů a tiskovin s velkým nákladem. Jinak dostupnost ofsetového tisku je v dnešní době velmi dobrá.

Sítotisk

Tisková technika založená na protlačování barvy průchodnými místy obrazové šablony. V sítotisku se více než v jiných tiskových technikách využívá přímých barev. Předměty můžeme potisknout vícebarevně (i soutisky).
Využití: textilní výrobky, plastové předměty, umělé hmoty, kovy, keramické předměty.

Sítotisk má největší tradici v potisku reklamních materiálů. Jeho aplikace je možná na nejrůznější povrchy. K potisku se používá několik druhů barev, vodou ředitelných, ředidlových, barvy vytvrzované UV zářením, barvy plastisolové, barvy dvousložkové.

Vodou ředitelné barvy mají výhodu, nezatěžují životní a pracovní prostředí. Jsou vhodné pro potisk papíru, lepenky a také samolepících fólií. Barvy plastisolové jsou velmi zajímavé svým povrchem, používají se převážně na potisk textilních materiálů, barvový film je velmi elastický a velmi příjemný na omak, je dobře zakotvený v textilii a dobře odolává praní a čištění. Jedinou nevýhodou plastisolových barev ještě donedávna bylo, že se takovýto potisk nedal přežehlit. V součastné době je již i tento problém odstraněn. Běžně se dnes používají barvy, které lze přežehlit bez problémů. U barev plastisolových i vodních je navíc možné dosáhnout takzvaného puf efektu, kdy se barva napění a tím se její objem na povrchu látky několikanásobně zvětší. Tento případ určitě známe například z reklamních triček.

U předmětů vyrobených z nesavých materiálů se používají barvy dvousložkové. Jedná se o barvy, které mají speciální složku, tedy vytvrzovač, barva se v tomto případě většinou nemusí tepelně vytvrzovat. Jediným nedostatkem dvousložkových barev je jejich delší doba schnutí.(až 48 hodin). Jako jedno z mnoha využití se dá uvést potisk nylonových tašek, deštníků, ledvinek, vlajek ale i keramických hrnků a skla. Barvy vytvrzované UV zářením jsou odolné proti otěru a povětrnostním vlivům, neobsahují žádná ředidla.

Dostupnost sítotisku je v dnešní době dobrá. Nadá se říci, že by byl problém nalézt ve svém okolí firmu schopnou tisknout sítotiskem.

Finanční nákladnost sítotisku se neodmyslitelně odvíjí od zakázky jako takové. V případě vysokých požadavků, zde zůstává cena přímo úměrná kvantitě. Obecně se dá však říci, že s ohledem na kus, by se cena neměla vyšplhat přes sto korun, ale jak již bylo řečeno záleží na kvantitě a celkové velikosti zakázky(tištěné plochy).

Digitální minilab

Samozřejmě se dá využít již zmiňovaného digitálního minilabu, jež většinou nabízí digitální přenos obrazu na analogový materiál(tak jako v klasickém minilabu). Zde je ovšem problém s cenou a také časovou náročností, minilaby bývají přeplněné zakázkami pro běžného občana, například fotografie na občanku, atd… Je tedy mnohem jednodušší si rozšířit vlastní obzory, naučit se připravovat podklady pro tisk a používat jej. Je pravdou, že i v digitálním minilabu se dá „počkat“, avšak tam je opět přirážka na ceně. Většina minilabů v ČR již dnes nabízí i tisk na plotterech pro požadovaný větší formát. O tom níže.


Digitální minilab

Většina digilabů má společné to, že v jejich nabídce se dá nalézt doručení snímků k vyvolání osobně, či přes internet. Tedy fotografie můžete zaslat prostřednictvím digisběrny přes webové stránky provozovatele, nebo navštívit některé ze značkových prodejen (sběren), někteří provozovatelé nabízejí na svých webových stránkách ke stažení offline klienta, který nabízí uživatelsky příjemné nahrávání fotografií bez nutnosti připojení. Samotné odeslání fotografií pak proběhne během pár chvil v režimu online. Většina z nich také nabízí službu On-Line Foto Alba, kde budou vámi objednané a zhotovené snímky veřejně přístupné pro třetí osoby. Kdykoli si z nich můžete nechat cokoli vyhotovit. S čím se také setkáte často, jsou různé balíky služeb. Například Základní (většinou Normal, Standard atd.) - nabízí jen tisk fotografií a dále Rozšířený (Exclusive, Express, Nadstandard a podobně) představuje vyhotovení, ovšem s možností různých dodatečných úprav (zostření, úprava jasu, ořezy, kontrast barev a podobně). Co se týká samotného datového objemu fotografií, můžete sice výjimečně narazit na určitá omezení (týkající se velikosti objednávky), ale dnes již většina provozovatelů má kapacitu neomezenou.

Běžně nejvyužívanější bývá tisk na velkoformátových inkoustových tiskárnách, kde se cena přibližuje minilabu, ale časová náročnost bývá většinou i na počkání. V případě větších formátů se využívají nejčastěji plottery se šíří cca. 1m. kde je možné si v případě více požadovaných tisků v dané kvalitě můžeme „naskládat“ na šíří i více fotografií, což bývá výhodné. Tisky na plotteru bývají účtované po 1cm „vyjetého“ tisku. Modernější tisková studia jsou vybaveny kvalitním připojením a existuje u nich možnost uložení souborů na fpt klienta. Z toho samozřejmě vyplývá, že nemusíte chodit do tiskového studia vícekrát. Někteří provozovatelé již přešli na bezosobní styk, zakázku zaplatíte např. bankovním převodem i s poštovným a zásilka vám bude doručena až do domu, či kanceláře.

To by byly základní informace o tisku. Nyní si řekneme pár informací doplňujících. Řekneme si co je to rastr, dpi, ppi. Bude nás zajímat vztah mezi použitou tiskovou technikou a rozlišením obrázku. Chceme docílit optimálního rozlišení obrázku v dpi, aby byl výsledek u dané tiskové techniky nejlepší. Z praxe známe spoustu tiskových technik, můžeme je rozdělit do kategorií - contone a raster.


Contone

Zařízení se spojitým bodem neboli anglicky „continuous tone“ je nejméně obvyklé. Téměř každý soubor v počítači je vytvořen tímto způsobem - obrazový bod může nabývat téměř libovolné hodnoty, může mít libovolnou barvu. Když je obrázek zobrazen na takovémto principu a zvětšíme ho, uvidíme na místě jednotlivých bodů čtverečky nebo přibližné čtverečky. Jako když zvětšíte bitmapový obraz.

V praxi jsou v podstatě pouze dvě čistá contone zařízení. Jedním je sublimační tiskárna, která vytváří obraz nanášením vrstev barvy z fólií. Jednotlivé barvy jsou průhledné, proto je lze klást přes sebe. Druhou tiskovou technikou je klasická fotografie(minilab) nebo její digitální ekvivalent(digilab), kdy se body vytvářejí laserovým paprskem.

U sublimačního tisku je rozlišení tiskové techniky přibližně 300-400 dpi. Optimální je zjistit skutečné rozlišení výstupního zařízení a fotografie tam posílat ve stejném rozlišení, potom bude zachována nejvyšší kvalita. Tyto zařízení mají jedno technické specifikum, které nemá s naší úvahou nic společného, že obrázky jsou mírně rozostřené. Částečně to lze vyřešit mírným zaostřením, ale neodstraní se podstata problému.


Rastrová zařízení nebo také halftone

Rastrová, nebo i polotónová zařízení, tak se dají také nazvat, fungují například v laserových tiskárnách, osvitových jednotkách nebo ofsetovém tisku. Každý bod může nést pouze jednu barvu, tedy může být buď černý nebo bílý (nebo v případě barevných zařízení také purpurový azurový, nebo žlutý). V takovýchto případech nám pomáhá nedokonalost lidského zraku, když z větší vzdálenosti sledujeme shluk bodů, vypadá barva jako průměrná hodnota všech barev na daném místě. Jsou to v podstatě optické klamy.

Každé zařízení má dané hodnoty hustoty bodů. To vyjadřujeme v počtech bodu na palec (dpi) nebo na centimetr (dpc nebo dpcm). Častější je vyjadřování v počtech bodů na palec. Laserové tiskárny mají 600 dpi, osvitové jednotky 1200-3600 dpi a výše zmiňované sumbimační tiskárny 300-400 dpi.

Když u laserové tiskárny s rozlišením 600 dpi bereme 8 bodů jako vizuální bod, získáme shluk 8 x 8 bodů. Tento shluk obsahuje celkem 64 bodů výstupního zařízení. To znamená, že může nabývat 65 různých vizuálních hodnot, neboli 65 odstínů šedé. Při takto zvolenému shluku říkáme, že zařízení má 75 lpi, což je 600/8 nebo také 600/(65-1). (Pokud chcete více stupňů šedé, musíte se spokojit s nižším rozlišením - při 600 dpi a 256 stupních šedé to bude 37,5 lpi.)
U barevného tisku to tak, že jednotlivé rastry se nedají tisknout přes sebe, protože by vznikl špatný výsledek. Více o rastrech se dá dohledat v odborné literatuře, toto minimum však z uživatelského hlediska postačuje.
V případě, že je nám známo rozlišení tiskárny(výstupního zařízení) v lpi, můžeme vypočítat optimální rozlišení obrázku. Je to dáno vztahem, který není nijak extra komplikovaný:
dpi(obrázku) = lpi x fq (faktor kvality)

Rozlišení obrázku by mělo být rovno rozlišení výstupního zařízení (v lpi) x faktor kvality. Faktor kvality je hodnota v rozmezí 1-2, která záleží na výstupním rozlišení, tiskové technice a typu rastru. Pro určení správné hodnoty nám pomůže tabulka:


Kombinovaný typ

Nejsložitější situace jsou u tiskáren (zařízení), která kombinují oba principy. Například monitory, inkoustové tiskárny nebo barevné laserové tiskárny nemůžeme jednoduše zařadit ani mezi rastrové ani mezi contone zařízení.
Stačí vědět, že v průměru stačí používat rozlišení 200-300 dpi.


ppi

Co je to zkratka ppi? Jedná se o rozlišení skeneru a skenování a vyjadřuje se v bodech na palec (pixels per inch). Proč se zde nepoužívá dpi? Z jednoduchého důvodu, a to, aby nedocházelo k pletení pojmů. Častým omylem je domněnka, že na billboard je třeba co největší rozlišení. Je pravda, že čím kvalitnější zařízení, tím lepší rozlišení můžeme použít. To ovšem neznamená, že vyšší rozlišení nám pomůže. Vyšší rozlišení často naopak pouze prodražuje výtisk bez zvýšení kvality.

Je třeba uvážit jak vybraný výstup snímku(výstupní zařízení), tak vzdálenost potenciálního pozorovatele od konečného výsledku. Díky fyzikálním měřením bylo zjištěno, že lidský zrak je schopen rozlišit prostorové detaily, které odpovídají vzdálenosti 1 úhlová minuta. To co v dálce deset metrů vypadá jako tečka je ve skutečnosti bod velikosti tenisového míčku a s rostoucí vzdáleností je to přímo úměrné. Nehledě na to, že vliv mají také další vlastnosti lidského oka.
Většinou je v tiskových technologiích a praktickém využití tisků využíváno právě optických klamů a nedokonalosti lidského oka

V případě, že vezmeme sinovou a kosinovou větu a maximální rozlišitelnost dvou bodů (1 úhlová minuta), dá se vypočítat frekvenční rastr pro danou vzdálenost pozorování. Pro typické vzdálenosti nám vychází:

• Pro vzdálenost půl metru, zhruba pozorování novin, čtení knihy, časopisů a letáků, je frekvence autotypického rastru 150 lpi nebo více, což je zhruba 300 dpi.

• Na vzdálenost dva metry, což je zhruba pozorovací vzdálenost plakátů a jiných venkovních tiskovin, je frekvence rastru 75 lpi. Tam je vhodné dpi zhruba 150 dpi.

• Pro vzdálenost 5 až 15 metrů, tedy billboardy, bigboardy a megaboardy, je frekvence rastru 40-12 lpi, tedy 80 až 25 dpi.

Je zjevné, že zbytečně velké dpi je v takovém případě spíše na škodu. Dále je přiložena tabulka ukazující vhodné rozměry pro dané dpi.

Pokud chceme optimální kvalitu, je dobré se daných hodnot držet, musíme si však říci, že je počítáno s určitou rezervou. Snad tento článek pomůže čtenářům při praktickém využití a při předtiskové přípravě. Bylo by téměř zbytečné zabývat se podrobně cenami, či místy, kde se dá tisknout, či nechat zhotovit snímky v labu, jsou to natolik proměnné hodnoty a informace, že je nejlépe si je zkusit „na vlastní kůži“.