Přehled ultrazoomů na českém trhu

Jestli někdo patří mezi průkopníky ve třídě ultrazoomů a digitálních fotoaparátů obecně, je to Sony. Už v roce 1986(!) byl představen fotoaparát Sony Mavica MVC-A7AF s 2/3" CCD snímačem a 6× optickým zoomem (jeden z prvních "digitálů" vůbec). Data byla tehdy ukládána analogově (převedena z digitálního signálu). V roce 1996 byla společnost Sony ta první, která představila digitální ultrazoom. Šlo o Sony DKC-ID1, který byl vybaven 1/3" CCD čipem s rozlišením 0,45 MPx a objektivem s 12× optickým zoomem. Sony Mavica MVC-FD7 z roku 1997 měl 1/4" CCD čip s rozlišením 640×480 pixelů a 10× optický zoom (40-400 mm), o rok později se dokonce objevil fotoaparát se 14× zoomem a světelností začínající na hodnotě F1,8.

Řada Mavica skončila v roce 2003 s větším rozšířením paměťových karet. V tomtéž roce se představil fotoaparát Sony DSC-F828 s velkým 2/3" Super HAD CCD snímačem s 8 megapixely a 7× zoomem. Dalším ultrazoomem byla až "háčková" řada s modelem Sony Cyber-shot H1 z roku 2005, který už přišel s 12× zoomem a 1/2,4" Super HAD CCD snímačem, v dalším roce se objevil i model H2 a H5, v roce 2007 pak H3, H7 a H9. Ještě v roce 2008 se objevily modely H50 a kapesní ultrazoom H10, nicméně už se schylovalo k velkému třesku.

Rok 2009 přišel s Cyber-shotem HX1, který přišel jako jeden z prvních kompaktů s CMOS snímačem a měl i 20× optický zoom (pár měsíců po PowerShotu SX1 IS). To pravé ale začalo v roce 2010 s Cyber-shotem HX5, který zahájil velmi úspěšnou řadu kapesních ultrazoomů. Jako jeden z mála fotoaparátů té doby přišel s Full HD videosekvencemi, HDR, sweep panoramaty, nemluvě o 10fps sekvenčním snímání. Objevily se i levnější CCD verze těchto kapesních ultrazoomů a pokračovala i řada velkých ultrazoomů s modelem HX100V a dalšími. Nové verze začaly závody v zoomu a bohužel i nesmyslně velkém rozlišení. Do třídy ultrazoomů se prodraly i fotoaparáty řady WX.

Model WX200 přináší velmi malé rozměry a přitom solidní 10× optický zoom v ohniskovém rozsahu 25 až 250 milimetrů při světelnosti F3,3-5,9 (stejný objektiv jako u WX100). Trpí sice na odlesky, ale jinak je v rámci své třídy vcelku kvalitní. Ke clonění je využit ND filtr a o expozici se stará automatika. Díky 1/2,3" Exmor R CMOS snímači s rozlišením 18 megapixelů nabídne mnoho zajímavých technologií jako je např. velmi dobře funkční HDR, sweep panorama nebo rychlé sekvenční snímání.

Nechybí ani Full HD video, nicméně jak je u Sony typické, zpomalené video byste tu hledali marně. Pro snížení šumu můžete použít multiexpoziční režimy. Jak již bylo řečeno, fotoaparát je opravdu velmi malý a s hmotností 121 gramů včetně příslušenství patří k nejlehčím ultrazoomům.

 

Cyber-shot WX300 nahradil WX200 a zdvojnásobil optický zoom na dvojnásobek, tedy na 20×. Jeho ohniskový rozsah je tak od 25 do 500 milimetrů, bohužel to odnesla světelnost s nepříjemnými hodnotami F3,5 až F6,5. Makro je vcelku dobré. Clonění má na starosti ND filtr, expozici jako takovou nastavuje automatika. K dispozici je optická stabilizace obrazu.

Uvnitř je 1/2,3" CMOS BSI snímač s rozlišením přes 20 megapixelů, z čehož se ale využívá jen 18 megapixelů. Vysoká pixelová hustota ale způsobuje hodně vysoký šum a silné odšumování. Ten umožňuje natáčet Full HD videosekvence s 50 prokládanými snímky za sekundu, pořizovat HDR snímky, HR panoramata (40MPx rozlišení). Dokonce tu najdete i bezdrátové Wi-Fi připojení. Fotoaparát váží i s baterií pouhých 166 gramů.

I když to tak na první pohled nevypadá, Sony Cyber-shot H200 patří do kategorie levných velkých ultrazoomů, která je překvapivě hodně populární. Fotoaparát disponuje objektivem s 26× optickým zoomem v rozsahu od 22,3 do 580 milimetrů. Světelnost s hodnotami F3,1 do F5,9 příliš nepřesvědčí. Tyto hodnoty zní hodně povědomě, patrně jde opět o stejný objektiv jako u starších Nikonů, Pentaxu X-5 a dalších.

Fotoaparát je vybaven 1/2,3" CCD čipem s velmi vysokým rozlišením 20 megapixelů. Ten zvládá natáčet HD videosekvence s rozlišením 1280×720 pixelů. Vedle automatiky je možné nastavovat expozici i manuálně (ke clonění slouží ND filtr). Cyber-shot H200 navzdory svému tvaru není vybaven elektronickým hledáčkem. K napájení slouží čtveřice AA baterií.

Cyber-shot HX50 navazuje na předchozí velmi úspěšné modely kapesních ultrazoomů HX. Sony zde šlo do extrémů snad ve všech parametrech. Jde o jediný kapesní ultrazoom, který je vybaven sáňkami na příslušenství (blesk, hledáček). Bohužel extrémy šly i do jiných oblastí. Najdete tu 1/2,3" CMOS BSI snímač se zbytečně vysokým rozlišením 20 megapixelů, který trpí na hodně vysoký šum (odšumování lze nastavit). Čip nicméně zvládá natáčet vysoce kvalitní Full HD videosekvence s 60 progresivními snímky za sekundu s velmi dobrou optickou stabilizací.

Extrémem je i objektiv Sony G s 30× optickým zoomem. Nabídne rozsah 24 až 720 milimetrů se špatnou světelností F3,5 až F6,3. Objektiv nicméně potěší docela slušnými optickými vlastnostmi, dobrou ostrostí a slušným makrem (jen v protisvětlu trpí dost na odlesky). Jako první kapesní ultrazoom Sony má irisovou clonu. Dalšími pozitivy fotoaparátu je bezdrátové připojení Wi-Fi a slušná výdrž na baterii. Pro Sony tu najdete už typické HDR, sweep panorama a jiné multiexpoziční režimy.

Do vyšší třídy ultrazoomů zamířila společnost Sony fotoaparátem Cyber-shot HX300. Objektiv Carl Zeiss Vario-Sonnar T* disponuje 50× optickým zoomem v ohniskovém rozsahu 24 až 1200 milimetrů. To vše při světelnosti F2,8 až F6,3 v závislosti na zvoleném zoomu. Jak je v této kategorii typické, cloní se pomocí irisové clony, fotoaparát nabízí i kompletní nabídku expozičních režimů (PASM).

Bohužel disponuje známým 1/2,3" Exmor R CMOS (BSI) senzorem se zbytečně vysokým rozlišením 20 megapixelů. Kvůli tomu hodně šumí i odšumuje. Na druhou stranu čip potěší Full HD videosekvencemi s 60p progresivním záznamem. Samozřejmostí jsou i klasické multiexpoziční režimy, které známe ze CMOS kompaktů značky Sony.

 

 

 

Po Fujifilmu se do třídy velkočipových ultrazoomů odhodlala i společnost Sony, ale ta to na rozdíl od modelu X-S1 vzala u Cyber-shotu RX10 za mnohem lepší konec. Použil se ještě větší 1" senzor z modelu Cyber-shot RX100 II s vysokým rozlišením 20 megapixelů. Zde ale vysoké rozlišení není až tak na škodu, protože díky velkým rozměrům senzoru není pixelová hustota až tak vysoká a tento snímací čip se vzhledem k papírovým předpokladům projevuje až moc dobře (ať už jde o šum nebo solidní dynamický rozsah).

Objektiv Carl Zeiss Vario-Sonnar T* také "nešílí" jako u konkurence, právě naopak. Drží se na velmi skromném 8,3× optickém zoomu v rozsahu od 24 do 200 milimetrů. Malý zoom pak umožnil dosáhnout mnohem lepší světelnosti i při hodně velkém senzoru, a to konstantních F2,8 v celém ohniskovém rozsahu. Jak už je u Sony typické, najdete tu Full HD videosekvence s 60 progresivními snímky za sekundu, optickou stabilizaci, dokonce je podporována technologie XLR. Na videosekvence je to velmi zajímavý přístroj. 3,0" LCD displej má vysoké rozlišení 1,228 milionu bodů, OLED hledáček pak nabídne rovnou 1,44 milionu bodů.