Úpravy fotografií v PC, 12. díl - doostřování
20.12.2006, Roman Pihan, článek
V minulém díle jsme se věnovali likvidaci či naopak přidání šumu a zrna a nyní se podíváme na problematiku doostřování fotografií. Obě témata spolu totiž tak trochu souvisí.
Proč je doostření potřeba
Správné zaostření a současně správné doostření je klíč k dobré a ostré fotografii.
Jak moc doostřovat
Ač by si to řada z vás přála, neexistuje žádná universální sada. Výsledek doostření je totiž silně závislý na několika faktorech, které nemusí být známy dokonce ani v době zmáčknutí spouště! Je tedy více než rozumné ostřit ve fotoaparátu jen málo a finální doostření nechat až k PC. To je bohužel v rozporu s požadavkem, aby fotografie rovnou z karty vypadala co možná nejlépe a tak řada fotoaparátů (zejména kompaktních) silně doostřuje již v přístroji. Lze tedy u nich doporučit doostřování vypnout či alespoň snížit.
Doostření a dpi
Největší vliv na stupeň doostření má dpi výsledné fotografie. Čím více pixelů připadá na 1 cm výsledku, tím méně se efekt doostření projeví. Proto je u kvalitních podkladů (např. 150 dpi a více) nutné pro stejný subjektivní efekt doostřovat mnohem silněji.
Malý příklad – obrázky v tomto článku jsou připraveny pro PC monitor, jehož typické rozlišení je kolem 90 dpi. Obrázky jsou připraveny také v 90 dpi, není tedy nutné je při zobrazení nijak resamplovat a zobrazují se v měřítku 1:1. Pokud se tento obrázek s 90 dpi doostří stejnou sadou, jakou by se běžně doostřil obraz pro tisk, vznikne silně přeostřený obrázek (srovnej s ukázkou výše).
Obraz doostřený sadou vhodnou pro 300 dpi tisk. Tady však vznikne silně přeostřený obrázek. Všimněte si též šumu v pozadí a halo na hranách, zejména kolem zobáku.
Doostření a tisk
Jak již bylo řečeno, u většiny tiskáren dochází k částečnému rozpití inkoustu na papíře (tzv. dot gain) a tím ke ztrátě ostrosti. Proto je před tiskem vhodné podklad silněji doostřit, aby se vliv rozpití inkoustů eliminoval. Velikost rozostření/rozpití je navíc silně závislá na použitém papíru.
Při umístění inkoustu na papír se inkoust na papíře rozpije a tím kresbu rozostří. Míře rozpití inkoustu se říká dot-gain.
Doostření a obsah fotografie
Řada fotografií vyžaduje bezkonkurenční ostrost. Jedná se třeba o dokumentační fotografie, interiéry, krajinu atp. Naopak portrétům, aktům či umělecké fotografii často sluší neostrost a proto se dokonce používají různé změkčující filtry. Obsah fotografie tak silně ovlivňuje požadavky na doostření!
Doostřovací filtry
Adobe Photoshop, Zoner Photo Studio i ostatní programy vycházejí ze stejného principu – najít hranu a v jejím blízkém okolí zvýšit kontrast. Hranou se přitom rozumí pixely odlišného jasu či barvy.
Filtr Doostřit... (Unsharp mask, USM) v Adobe Photoshopu
Tento filtr je nejrozumnější metodou na doostřování fotografií. Ponechává plnou kontrolu ostření na uživateli se současnou možností 100% náhledu výsledku. I když se u jiných programů mohou parametry a jejich názvy mírně lišit, tak po porozumění filtru Doostřit snadno odhadnete jejich význam.
- Míra (Amount) - určuje, jak moc bude hrana zvýrazněna. 100 % znamená, že původní kontrast hrany bude zvýšen na dvojnásobek. Zvýšení kontrastu hrany však znamená, že se kolem hrany objeví z jedné strany světlá a z druhé strany tmavá linka . Zatímco tmavá linka často není příliš vidět, světlá linka ráda tvoří výrazné nehezké obrysy (halo), které jsou častým znakem přeostřených obrázků.
- Poloměr (Radius) – se udává v obrazových bodech a říká, jak široká oblast kolem hrany bude doostřením zasažena. Jinými slovy v jak široké oblasti kolem hrany se kontrast plynule zvýší podle hodnoty "Míra".
- Práh (Threshold) - říká, jak velký musí být absolutní rozdíl jasů mezi sousedními body obrazu, aby se považovaly za hranu, a tudíž se zostřily filtrem. Například s hodnotou prahu 4 se ovlivní všechny obrazové body, jejichž jas se liší o 4 nebo více. Je proto rozumné nastavovat Práh na hodnoty kolem 1-3, čímž se efektivně potlačuje nechtěné zostřování šumu.
Ukázka doostření sadou míra 300 %, poloměr 5 bodů, práh 0. Je krásně vidět silné zdůraznění hran zvýšením jejich kontrastu v okolí 5 bodů kolem hrany. Podobný test si můžete snadno udělat sami.
Ostatní filtry nejsou potom nic jiného, než pevně předefinované sady ostření. Nedávají žádnou možnost cokoliv nastavit a tím ani žádnou kontrolu nad výsledkem. Proto není příliš praktické je používat, lepší je doostření řídit pomocí parametrů filtru Doostřit.
Filtr Chytré zostření…
V poslední verzi Adobe Photoshopu (verze 9 neboli CS2) přibyl filtr Chytré zoostření. Jedná se o rozšířenou variantu filtru Doostřit, kde přibylo pár příjemných možností:
- Odstranit - nastavuje zostřovací algoritmus, který se má použít k zostření obrazu. Gaussovské rozostření je metoda používaná filtrem Doostřit. Rozostření objektivu zjišťuje okraje a detaily v obrazu a nabízí jemnější zostření detailů a menší výskyt nežádoucích pruhů (halo). Volba Rozmáznout se snaží omezit rozmazání vzniklé pohybem fotoaparátu nebo fotografovaného předmětu a potom Úhel nastavuje směr rozmáznutí
- Přesnější - zpracovává soubor déle, avšak poskytuje lepší výsledek
Co je však zejména nové, je možnost nastavit stupeň doostření různě pro Stíny a Světla a díky tomu je možné doostřovat různě pro světlé a tmavé části obrazu. Na záložce Stíny a záložce Světla je proto možné definovat co se myslí tmavými (stíny) a světlými (světla) částmi obrazu a jak silný účinek filtru má v těchto částech být:
- Míra zeslabení - nastavuje míru zeslabení účinku filtru ve světlech nebo stínech obrazu
- Tonální šířka - určuje rozsah tónů ve stínech nebo ve světlech. Zvyšováním tonální šířky směrem vpravo se rozšiřuje zóna jasů, kde se filtr podle parametru výše zeslabuje neboli kde se zostření provádí slaběji.
- Poloměr - určuje „rozmazání“ tonální šířky. Aby hrany mezi tím co je a co již není uvnitř tonální šířky a tudíž kde se provádí/neprovádí zostření nebyly ostré, tak se rozmazávají. Poloměr právě určuje míru rozmazání okraje tonální šířky.
Ukázka filtru Chytré zostření. Vedle klasického doostření je možné zeslabit jeho účinek ve světlých a tmavým místech obrazu.
Praktické sady
Jak bylo řečeno výše, žádné zaručené sady neexistují. Přesto jsme pro vás připravili ověřené „startovací sady“ pro vaše experimenty:
- Pokud chcete doostřit před tiskem cca 4 MPix obrázek (původně 6 MPix ale např. po ořezu) a tisk bude mít velikost kolem 13x18 cm, tak vychází rozlišení tisku kolem 350 dpi. V takovém případě se osvědčuje sada filtru Doostřit - míra 120 - 150 %, poloměr 1 – 1.5, práh 2. Obrázek bude na obrazovce sice mírně ostřejší, nicméně tisk ho opět rozostří.
- Pokud budete stejný obrázek prohlížet na obrazovce 1024x768 bodů, prohlížecí program bude muset původně 4 MPix obrázek na rozlišení obrazovky přepočítat. Jak bude obrázek vypadat tedy hodně závisí na algoritmu uvnitř prohlížecího programu, nicméně obecně je vhodné doostřit méně, např. míra 100 - 120 %, poloměr 1, práh 2.
- Pokud bude obrázek prohlížen ve zvětšení 1:1 (pixel obrázku odpovídá pixelu obrazovky – to je případ i obrázků v tomto článku či obrázků připravených přesně na rozlišení obrazovky), je vhodné doostřovat jen opravdu málo a sice kolem míra 50 %, poloměr 0.4, práh 1.
- Mohlo by se zdát, že doostřením v PC lze opravit špatně zaostřené či rozhýbané snímky. Jakýkoliv filtr typu doostřit ale opravit hodně rozmazaný snímek nedokáže. Nedokáže v něm totiž najít žádné hrany a tak je nedokáže ani zdůraznit. Málo rozostřené snímky lze však alespoň částečně zachránit např. sadou míra 400 – 500 %, poloměr 0.3 – 0.5, práh 0 či 1. Objeví se sice často šum, ale mírně rozostřený obsah to může učinit alespoň použitelným.
Tento obrázek je díky rozhýbání snímku rozostřen. Sadou míra 300 %, poloměr 0.4 a práh 2 bylo mírné rozostření napraveno. Zde je navíc použit trik selektivního zostření s maskou či selekcí a tím se zostří pouze hlava varana, což pomohlo udržet nízký šum na pozadí. Zázraky ale čekat nelze.
Příště uzavřeme celý seriál o úpravách fotografií opravou horizontu či svislic, podíváme se na ořez, přípravu pro tisk, resampling a archivaci.